Parasympatikus neboli parasympatický nervový systém je důležitá součást autonomního (vegetativního) nervového systému. Jde o část nervové soustavy, které není závislá na naší vůli a ovládá zejména hladkou svalovinu cév a žlázy.
Funkce parasympatiku
Parasympatikus má za úkol na úrovni jednotlivých orgánů a tkání působit ve chvílích klidu (zejména při trávení potravy), kdy navozuje relaxaci. Parasympatikus zvyšuje průtok krve stěnami trávicí trubice, zpomaluje tepovou a dechovou frekvenci, zužuje průdušky, zvyšuje tvorbu slin apod. Speciální význam má parasympatikus pro průběh pohlavního styku, protože u muže přímo ovlivňuje erekci penisu a u ženy podporuje funkci žlázek zajišťujících lubrikaci pochvy. Proti parasympatiku více či méně působí sympatikus a funkce jednotlivých orgánů je pak dána tím, který z těchto systémů v danou chvíli převáží.
Nervová centra parasympatiku
Podobně jako sympatikus funguje i parasympatikus na principu dvouneuronového systému. První neuron leží na určitých místech centrálního nervového systému. Z tohoto neuronu vedou tzv. pregangliová nervová vlákna do periferie k vlastním parasympatickým gangliím. Tato ganglia parasympatiku bývají relativně blízko cílových orgánů, dojde v nich k přepojení na druhý neuron a z něj pak vedou postgangliová nervová vlákna směrem do zmíněných cílových orgánů.
V centrálním nervovém systému známe dvě hlavní centra parasympatiku – první jsou jádra v oblasti prodloužené míchy a zbytku mozkového kmene (hlavový parasympatikus), druhým jsou neurony v postranních rozích míšních v křížové oblasti (sakrální parasympatikus).
Parasympatická vlákna z hlavového parasympatiku pak vedou k cílovým orgánům společně s některými hlavovými nervy (III. nervus oculomotorius, VII. nervus facialis a IX. nervus glossopharyngeus) do oblasti oka, slzných a slinných žláz. Velmi zajímavá je v tomto ohledu funkce X. hlavového nervu (nervus vagus), který rozvádí parasympatická vlákna po těle do většiny hrudních a břišních orgánů (srdce, dýchací soustava, podstatná část trávicí soustavy včetně jater a slinivky apod.).
Sakrální parasympatikus má své neurony v postranních rozích míšních v segmentech S2-S4. Cestou sakrálních splanchnických nervů vede k orgánům v oblasti pánve a inervuje dolní část trávicího traktu a urogenitální soustavu. Umožňuje uvolňovat svěrače z hladké svaloviny v oblasti konečníku a močového měchýře a má význam pro tělesné změny související se sexuálním vzrušením, především pro mechanizmus erekce.
Schéma - základní stavba parasympatiku. Jde o velké zjednodušení. S výjimkou oka a příušní žlázy nejsou zobrazena drobná ganglia v blízkosti jednotlivých orgánů, v nichž dochází k přepojení nervového signálu.
Mediátory přenosu signálu
Základním neurotransmiterem pregangliových i postgangliových vláken parasympatiku je acetylcholin.
Parasympatická ganglia
Toto je jeden z velkých rozdílů oproti sympatiku. Sympatikus má většinu svých ganglií uspořádaných v párovém truncus sympathicus, který probíhá po obou stranách páteře. Parasympatická ganglia jsou oproti tomu rozmístěna v našem těle nepravidelně ve větší blízkosti k cílovým orgánům. V parasympatických gangliích dochází k přepojení nervového signálu na tamní neurony a odtud je veden směrem ke zmíněným cílovým orgánům.
Některá větší parasympatická ganglia rozlišujeme v oblasti hlavy a jsou to: ganglion ciliare, ganglion pterygopalatinum, ganglion submandibulare a ganglion oticum.
Schéma - parasympatikus vs sympatikus
