Parasympatikus neboli parasympatický nervový systém je důležitá součást autonomního (vegetativního) nervového systému. Jde o část nervové soustavy, které není závislá na naší vůli a ovládá zejména hladkou svalovinu cév a žlázy. Parasympatikus řídí klidové období, kdy danému jedinci nehrozí nebezpečí – je zodpovědný mimo jiné za trávení, zúžení průdušek, zpomalení srdeční činnosti, uvolnění svěračů, tvorbu slin a slz a celkový útlum. Kromě toho je parasympatikus důležitý pro mechanizmus vzniku erekce.

 

Nervová centra parasympatiku

Podobně jako sympatikus funguje i parasympatikus na principu dvouneuronového systému. První neuron leží na určitých místech centrálního nervového systému. Z tohoto neuronu vedou tzv. pregangliová nervová vlákna do periferie k vlastním parasympatickým gangliím. Tato ganglia parasympatiku bývají relativně blízko cílových orgánů, dojde v nich k přepojení na druhý neuron a z něj pak vedou postgangliová nervová vlákna směrem do zmíněných cílových orgánů.

V centrálním nervovém systému známe dvě hlavní centra parasympatiku – první jsou jádra v oblasti prodloužené míchy a mozkového kmene (hlavový parasympatikus), druhým jsou neurony v postranních rozích míšních v křížové oblasti (sakrální parasympatikus).

Parasympatická vlákna z hlavového parasympatiku pak vedou k cílovým orgánům společně s některými hlavovými nervy (III. nervus oculomotorius, VII. nervus facialis a IX. nervus glossopharyngeus) do oblasti oka, slzných a slinných žláz. Velmi zajímavá je v tomto ohledu funkce X. hlavového nervu (nervus vagus), který rozvádí parasympatická vlákna po těle do většiny hrudních a břišních orgánů (srdce, dýchací soustava, podstatná část trávicí soustavy včetně jater a slinivky apod.).

Sakrální parasympatikus má své neurony v postranních rozích míšních v segmentech S2-S4. Cestou sakrálních splanchnických nervů vede k orgánům v oblasti pánve a inervuje dolní část trávicího traktu a urogenitální soustavu. Umožňuje uvolňovat svěrače z hladké svaloviny v oblasti konečníku a močového měchýře a má význam pro tělesné změny související se sexuálním vzrušením, především pro mechanizmus erekce.

Schéma - základní stavba parasympatiku. Jde o velké zjednodušení. S výjimkou oka a příušní žlázy nejsou zobrazena drobná ganglia v blízkosti  jednotlivých orgánů, v nichž dochází k přepojení nervového signálu.

 

Mediátory přenosu signálu

Základním neurotransmiterem pregangliových i postgangliových vláken parasympatiku je acetylcholin.

 

Parasympatická ganglia

Toto je jeden z velkých rozdílů oproti sympatiku. Sympatikus má většinu svých ganglií uspořádaných v párovém truncus sympathicus, který probíhá po obou stranách páteře. Parasympatická ganglia jsou oproti tomu rozmístěna v našem těle nepravidelně ve větší blízkosti k cílovým orgánům. V parasympatických gangliích dochází k přepojení nervového signálu na tamní neurony a odtud je veden směrem ke zmíněným cílovým orgánům.

Některá větší parasympatická ganglia rozlišujeme v oblasti hlavy a jsou to: ganglion ciliare, ganglion pterygopalatinum, ganglion submandibulare a ganglion oticum.

Schéma - parasympatikus vs sympatikus

 


Pomohl vám můj web? Zvažte prosím jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  zdroje: základní zdroje textů