Aorta je největší tepna v lidském těle. Je do ní směrována okysličená krev z levé komory srdeční (viz srdeční oddíly) a následně je aortou rozváděna do celého organizmu s výjimkou plicního řečiště.

Aorta má velmi silnou stěnu se silnou vrstvou hladké svaloviny, protože musí vydržet působení vysokých tlaků během srdeční systoly. Jinak je stavba stěny aorty v souladu s obecnou stavbou tepenné stěny – uvnitř je vrstva známá jako tunica intima, uprostřed tunica media a zevně tunica externa (tunica adventitia).

 

Krátce za odstupem aorty z levé komory z ní odstupují dvě koronární tepny, které vyživují srdeční sval (arteria coronaria dextra et sinistra). Význam této oblasti je logický – při uzávěru těchto tepen nebo jejich větví se může rozvinout infarkt myokardu. Tato část aorty směřující vzhůru se označuje jako ascendentní aorta a postupně přechází do oblouku označovaného jako arcus aortae.

Z oblasti arcus aortae odstupují tři základní tepny (i když u jednotlivých lidí může v tomto ohledu existovat jistá variabilita):

 

Další částí je descendentní (sestupná) aorta, která v těsném vztahu k obratlům sestupuje hrudníkem (aorta thoracica) a otvorem v bránici do břicha (aorta abdominalis). Základní odstupy aorty v těchto oblastech jsou:

 

V bederní oblasti se aorta rozděluje (tzv. bifurkace aorty) na dvě velké větve – arteria iliaca communis dextra et sinistra (pravá a levá společná kyčelní tepna) a každá z nich se pak dále dělí na dvě větve – arteria iliaca externa (následně zásobuje krví příslušnou dolní končetinu) a arteria iliaca interna (zásobuje krví malou pánev).

 

Proč je to důležité?

  • Tak za prvé může být aorta postižena některými chorobami a je-li nešťastnou náhodou poškozen odstup některé ze zmíněných tepen, objevuje se ischemie příslušné části těla.
  • Klasickou chorobou postihující aortu jsou její rozšíření (aneurysmata aorty). V dnešní době se nejvíce vyskytuje aneurysma břišní aorty, typické je pro seniory a vzniká na podkladě aterosklerózy. Historicky se často vyskytovalo i aneurysma hrudní aorty, které bylo typické pro pokročilá stadia syfilis. Rizikem neléčeného aneurysmatu je jeho ruptura se smrtelně nebezpečným vnitřním krvácením.
  • Další chorobou typickou pro aortu je disekce aorty, při které dochází k částečnému roztržení její stěny (postižení tunica intima a media), přičemž proud krve postupuje vnitřkem stěny a vytváří nové falešné lumen. Proud krve se může následně vrátit zpět do lumen aorty, nebo protrhne zevní vrstvu stěnu a způsobí smrtelné vnitřní krvácení. Při disekci dochází velmi často k uzávěru řady odstupů aorty se vznikem ischemie. Dodejme, že disekce se dle Stanfordské klasifikace dělí na typ A (postižena ascendentní aorta) a typ B (není postižena ascendentní aorta).
  • Aorta může být postižena i některými zánětlivými chorobami označovanými jako vaskulitidy. Typickým příkladem je Takayasuova nemoc
  • A jako čtvrtou chorobu aorty bych jmenoval koarktaci aorty, což je vrozené zúžení části aorty, které je obvykle lokalizováno na přechodu oblouku aorty a sestupné aorty. Před zúžením je vlivem srdeční činnosti krevní tlak v aortě a jejích větvích vysoký, naopak za zúžením je tlak abnormálně nízký.

 


Pomohl vám můj web? Zvažte prosím jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  zdroje: základní zdroje textů