Varle

Varle (testis, mn. testes) je důležitý párový orgán mužské pohlavní soustavy. Varlata se nacházejí ve vakovitém útvaru označovaném jako scrotum (šourek). Na zadní stranu varlete naléhá nadvarle, s nímž varle anatomicky i funkčně úzce souvisí. Z nadvarlete (a tedy i varlete) pak odstupuje směrem do stranově příslušného tříselného kanálu struktura známá jako funiculus spermaticus (semenný provazec).

Vývoj varlete

Varlata se vytváří už během nitroděložního vývoje u zárodku mužského pohlaví uvnitř dutiny břišní a obvykle ještě v této době sestupují skrze tříselný kanál do šourku (tzv. sestup varlat - descensus testis). Cévy, nervy a spojení varlete s vylučovacím systémem sestupují spolu s varletem. Stejně tak varle při svém sestupu odtlačuje svalové fascie břišní stěny, které do šourku vytlačí před sebou a tyto pak vytváří obaly varlete a semenného provazce.

Funkce varlete

Varle má dvě základní funkce. První je vznik spermií (spermatogeneze), které jsou následně přesunuty do nadvarlete k dalšímu zrání. Druhou důležitou funkcí je tvorba mužských pohlavních hormonů. Spermie ke své tvorbě potřebují teplotu o 2-3°C nižší, než je nitrobřišní teplota, a proto je lokalizace v chladnějším scrotu zcela zásadní. Tvorba spermií i pohlavních hormonů je složitě řízena hypofýzou a hypothalamem.

Stavba varlete

Na povrchu varlete (pod obaly varlete) se nachází vazivová tunica albuginea. Z směrem dovnitř odstupují vazivová septa, která dělí tkáň varlete na menší lalůčky. Tyto lobuly obsahují velmi hustě vinuté kanálky (tubuli seminiferi contorti), které svými koncovými přímými úseky (tubuli seminiferi recti) ústí do většího prostoru tvořeného četnými anastomozujícími kanálky známého jako rete testis. Z rete testis pak vede 10-20 kanálků (ductuli efferentes do hlavy nadvarlete, kde jsou spermie skladovány a postupně se dále vyvíjí.

Tubuli seminiferi contorti jsou vystlány epitelem, který obsahuje zárodečné spermatogenní buňky a Sertoliho buňky, v okolním podpůrném vazivu jsou přítomny Leydigovy buňky. Spermatogenní zárodečné buňky se neustále dělí a vyvíjí ve spermie. Sertolliho buňky je pomáhají vyživovat. Kromě toho tvoří Sertolliho buňky bariéru mezi nezralými a zralými spermatogenními buňkami a brání jejich kontaktu s buňkami imunitního systému.

Leydigovy buňky slouží k syntéze mužských pohlavních hormonů. Jejich syntéza je řízena luteinizačním hormonem.

Cévní, nervové a lymfatické zásobení varlete

Tkáň varlete je zásobena tepennou krví především z arteria testicularis (ale jsou přítomny i kolaterály s jinými tepnami) a žilní krev z něj odtéká žilní pletení známou jako plexus pampiniformis.

Inervace varlete je dána sympatikem a parasympatikem. Zvláštní místo v inervaci má část nervus genitofemoralis, který sice neinervuje varle, ale inervuje sval musculus cremaster, který je při své kontrakci schopen varle zvednout výše. Lymfa odtéká drobnými lymfatickými cévami do břišních pre- a paraaortálních lymfatických uzlin. Všechny zmíněné cévy a nervy jsou přítomny ve funiculus spermaticus.

Proč je to důležité?

Poměrně často se objevují poruchy sestupu jednoho nebo obou varlat do scrota (tzv. kryptorchismus). K sestupu může dojít až po narození, nebo k němu nedojde vůbec. V takovém případě je indikováno chirurgické snesení nesestouplého varlete do scrota. Při jeho ponechání v dutině břišní by hrozilo trvalé poškození a kromě toho je u tohoto stavu zvýšené riziko tumoru varlat. Více informací najdete v textu o nesestouplém varleti.
Záněty varlat (orchitidy) jsou obvykle infekční, mohou být bakteriální i virové (zahrnují i některé sexuálně přenosné nemoci) a mohou vést k poškození tkáně varlete. Více najdete v příslušném textu.
Při rotaci varlete kolem své osy se může zaškrtit funiculus spermaticus s narušením cévního zásobení varlete. Tím vzniká nebezpečný a bolestivý stav známý jako torze varlete.
Zhoršení odtoku žilní krve z varlete se zmohutněním žilního plexu probíhajícího ve funiculus spermaticus (plexus pampiniformis) se označuje jako varikokéla.
V některých případech začnou buňky obalů varlete produkovat nadměrné množství tekutiny, což vyvolá zvětšení varlete. Tento stav je označován jako hydrokéla.
Zhoubné nádory varlat tvoří podstatnou část tumorů mužů mladšího věku. Některé vychází ze zárodečného epitelu, ale mohou vycházet i ze Sertoliho a Leydigových buněk. Poměrně často metastazují, ale řada z nich je velice dobře léčitelná a vyléčitelná. Vždy je však důležitý individuální typ a agresivita daného nádoru. Detaily a zmínky o některých častých typech najdete v textu o rakovině varlat.
Zhoubné nádory varlat lymfatickou cestou nejprve metastazují do oblasti břišních preaortálních lymfatických uzlin, nikoliv do bližších lymfatických uzlin v třísle. Je to dáno výše zmíněným sestupem varlat během jejich vývoje.