Erytrocyty (červené krvinky) jsou velice důležité krevní buňky. Mají tvar bikonkávních disků, nemají vlastní buněčné jádro a hrají zásadní roli v transportu krevních plynů. Běžný počet erytrocytů u dospělého člověka je 3,8-5,8 x 1012 na litr, hodnoty jsou vyšší u mužů než u žen. Objemově představují erytrocyty přibližně 35-49% krve a tuto hodnotu označujeme jako hematokrit.
Vzhled erytrocytu (© SM Art)
Stavba erytrocytu
Jak bylo řečeno výše, erytrocyt má tvar bikonkávního disku o objemu cca 82-98 fl (femtolitrů). Na povrchu buňky je cytoplazmatická membrána obsahující řadu povrchových proteinů. Tyto proteiny mají nejrůznější funkce, pro běžnou praxi jsou pro nás zásadní antigeny určující jednotlivé krevní skupiny (tj. A, B, 0 a Rh).
Zralý erytrocyt neobsahuje ve své cytoplazmě jádro, endoplazmatické retikulum a ani žádné mitochondrie. Z toho důvodu má jen velmi omezené energetické kapacity, značně omezenou schopnost řešit případné buněčné poškození a minimální možnost nitrobuněčné syntézy organických sloučenin. Energii si je erytrocyt schopen vytvářet anaerobní glykolýzou. Nejde o energeticky příliš efektivní proces, při kterém navíc neustále vzniká laktát. Důvodem je zmíněná absence mitochondrií a tím i absence citrátového cyklu a dýchacího řetězce.
Na druhou stranu je cytoplazma erytrocytu bohatá na zajímavou sloučeninu hemoglobin. Tato sloučenina má organickou (globin) a anorganickou složku (hem). Molekula hemoglobinu ve své struktuře obsahuje čtyři atomy železa a právě železo pak na sebe váže krevní plyny (O2 a CO2).
Základní parametry týkající se erytrocytů. Je jich více, ale tyto mi připadají klinicky nejvýznamnější.
Vznik erytrocytů
Erytrocyty vznikají u dospělého člověka z kmenových buněk v kostní dřeni. Proces vzniku červených krvinek se označuje jako erytropoéza, je poměrně komplikovaný a probíhá přes řadu vývojových stádií. Posledním vývojovým stadiem před vznikem červené krvinky je bezjaderný retikulocyt. Tvorba nových erytrocytů je stimulována hormonem erytropoetinem, který vzniká v ledvinách.
Odbourávání erytrocytů
Doba života běžného erytrocytu se pohybuje kolem 120 dnů. Ke konci své existence dochází k určitým změnám povrchové membrány erytrocytu a to vede k vychytávání likvidaci erytrocytů buňkami imunitního systému, jako jsou například makrofágy. Toto odstraňování erytrocytů z krevního oběhu probíhá zejména ve slezině. Vychytávání a likvidace erytrocytů může být abnormálně zvýšena u některých chorob (viz konec tohoto textu).
Proč je to důležité?
-
U erytrocytů mohou vzniknout klinické příznaky především na základě změn jejich počtu. Nedostatek červených krvinek označujeme jako anemii, nadbytek červených krvinek jako polyglobulii (polycytemii). Pro laika zajímavý může být fakt, že i když je počet erytrocytů uveden v každém vyšetření krevního obrazu, hodnocení přítomnosti anemie (či polyglobulie) a její tíže se určuje podle koncentrace hemoglobinu.
-
Zvýšený rozpad erytrocytů se označuje jako hemolýza. Příčinou mohou být strukturní defekty erytrocytů a hemoglobinu (dědičná sférocytóza, srpkovitá anemie, talasémie apod.), autoimunitní reakce (např. AIHA), výrazné změny složení krevní plazmy a další stavy. Více najdete v příslušném textu.
-
Změny velikosti (a tedy i objemu) erytrocytů souvisí s řadou chorobných stavů. Malé erytrocyty se označují jako mikrocyty, větší erytrocyty jako makrocyty. Výskyt mikrocytů je typický pro nedostatek železa a o příčinách výskytu makrocytů najdete informace v příslušném textu.
-
Retikulocyty tvoří v krevním oběhu 0,5-2% všech erytrocytů. Zvýšený počet retikulocytů (retikulocytóza) v krvi se objevuje při zvýšené tvorbě červených krvinek v kostní dřeni.
-
Transfúze je v podstatě specifický podtyp transplantace, kdy darovaným orgánem je krev. Úspěch transfuze je závislý na kompatibilitě hlavních antigenů na povrchu erytrocytů dárce a příjemce. Více informací najdete v příslušném textu.
