Hltan (pharynx - farynx) je dutý trubicovitý orgán, který vzájemně propojuje dutinu ústní, dutinu nosní, jícen a hrtan, můžeme to tedy zařadit do trávicí trubice i do dýchacích cest. Hltan rozdělujeme na 3 části:
-
nasofarynx
-
orofarynx
-
hypofarynx (laryngofarynx)
Do nosohltanu bočně ústí párová Eustachova trubice spojující nosohltan s prostorem středního ucha. V její blízkosti se nachází tubární mandle. Na přechodu mezi dutinou ústní a orofaryngem se nachází patrové mandle, na kořenu jazyka je jazyková mandle a na horní zadní stěně nosohltanu je přítomna nepárová nosní mandle. Za jazykem je přítomna vazivově-chrupavčitá struktura známá jako epiglottis (záklopka hrtanová). Její základ tvoří jedna z chrupavek hrtanu. Epiglottis se při polykání reflexivně uzavírá (čímž oddělení hltan od hrtanu) a tím brání průniku potravy a tekutin do dýchacích cest.
Schéma - části hltanu, v nasofaryngu je viditelné ústí Eustachovy trubice a nosní mandle
Funkce hltanu
Hltan má zajistit transport potravy a tekutin do jícnu (polykání) a prochází jím vdechovaný a vydechovaný vzduch. Kromě toho je hltan důležitý pro tvorbu řeči.
Stěna hltanu
Sliznice nosohltanu má podobnou stavbu jako v dutině nosní, tj. víceřadý cylindrický epitel s řasinkami. V orofaryngu a laryngofaryngu se epitel mění na vrstevnatý dlaždicový nerohovějící. Pod epitelem je slizniční vazivo (lamina propria) a po ní se nachází vlastní svalovina hltanu.
Svalovina hltanu je mohutná, je tvořena příčně pruhovanými svaly ovládanými vůlí. Některé mají koncentrickou stavbu a mají za úkol hltan zužovat, jiné podélně probíhající ho při své kontrakci zkracují. Výsledkem jejich činnosti je vlastní polykání s posunem soust a tekutiny směrem do jícnu.
Nervové a cévní zásobení
Hltan je velmi bohatě prokrvený. Nám pro zběžnou představu bude bohatě postačovat fakt, že tepny zásobující hltan vycházejí z arteria carotis externa a žilní krev je řadou větví odváděna do vena jugularis interna.
Nervové zásobení je taktéž důležité. Hlavní je nervus vagus, který motoricky ovládá prakticky všechny příčně pruhované svaly hltanu. Pouze jeden sval (musculus stylopharyngeus) je ovládán z nervus glossopharyngeus. Senzitivní informace z většiny hltanu jsou do mozku vedeny taktéž cestou nervus glossopharyngeus (pouze malé oblasti nosohltanu jsou senzitivně inervovány z nervus trigeminus).
Proč je to důležité?
-
Hltan bývá poměrně dobře vyšetřitelný pro ORL lékaře za pomoci vyšetřovacích zrcátek, polykací funkce hltanu je vyšetřitelná radiologickou metodou s polykáním kontrastní látky (tzv. vyšetření polykacího aktu).
-
Hltan bývá poměrně často postižen akutními infekcemi, většinou jsou virové (faryngitidy), ale mohou na ně nasedat i bakteriální infekce. Více najdete v příslušném textu.
-
Epiglotitida je specifické akutní infekční onemocnění, které postihuje epiglottis a probíhá tedy na pomezí hltanu a hrtanu. Onemocnění je způsobeno hemofily a může být smrtelně nebezpečné. Více informací najdete v příslušném textu.
-
Při mozkových příhodách postihujících mozková centra ovládající pohyby hltanových svalů se objevují poruchy polykání situované do oblasti horní části krku, kdy hovoříme o tzv. orofaryngeální dysfagii.
-
Některé části hltanu (zejména orofarynx a nasofarynx) jsou nejčastějšími místy vzniku syndromu spánkové apnoe.
-
Tumory hltanu jsou o něco méně časté než tumory hrtanu. Rizikovými faktory tumorů oro- a hypofaryngu jsou kouření, alkoholizmus a infekce HPV virem. Odlišné jsou nádory nosohltanu, které jsou v ČR dosti vzácné a souvisí s EBV infekcí.
-
Soustava mandlí přítomná mezi hltanem, dutinou ústní a dutinou nosní představuje důležitou obrannou linii imunitního systému. Více o mandlích a jejich klinickém významu najdete v příslušném textu.
