Chirurgie (předstátnicová stáž + SRZk)
Aktualizace 2025/2026 od M.S.
Na prvním místě chci odkázat na „studentské“ stránky www.lf1.cz, které slouží jako hlavní informační kanál předmětu a veškeré detaily jsou zde uvedeny velmi přehledně!
Jedná o šestitýdenní stáž v šestém ročníku. Výuka probíhá poměrně komplikovaně a stáž je zakončena státní rigorózní zkouškou.
Před začátkem stáže, cca týden, zašle vedoucí výuky email s tabulkou pro rozdělení se do skupin. Skupiny jsou cca po 10–16 lidech a jsou rozděleny do FTN, 1. ChK VFN, FNM, IKEM, Bulovku a Nemocnici Na Františku. Zde výuka probíhá 3 týdny, které mohou být souvislé nebo rozdělené (viz tabulka na lf1.cz). Zbylé 2 týdny probíhají pro každou skupinu na dětské chirurgii na Bulovce a na II. ChK VFN. Šestý týden je určen ke samostudiu. Na každém pracovišti probíhá výuka docela odlišně, z pochopitelných důvodů se tedy v tomto textu budu věnovat jen výuce ve FTN, kde jsem stážoval, a kardiochirurgii a dětské chirurgii, která je společná pro všechny.
Výuka probíhá od pondělí do čtvrtka, v pátky jsou společné přednášky na I. ChK. Co se týče FTN, výuka oficiálně začíná v 7:20 vizitou, následně 8:30 pokračuje hlášením a v 9:30 praktickou výukou. Realita je taková, že jsme chodili na vizity jen občas a většina se nás scházela až na hlášení. Zde se žádná účast studentů neočekává, jen se postupně procházejí pacienti ze služby nebo z operačního programu. Docela nepříjemné bylo to, že většina kruhů zde je spolu se studenty ze 4. ročníku, takže si prostě není kam sednout a na hlášení nemůžete jít. Praktická výuka je oficiálně rozdělena mezi traumatologii a všeobecnou chirurgii. Kdo chtěl, mohl jít hned po hlášení na sál, bylo snad možné i asistovat, záleží na domluvě. Zbytek měl buď seminář nebo se šlo za pacienty na JIP, standardní oddělení a následně jsme si je rozebírali s vyučujícím. Byla možnost i chodit na traumatologickou ambulanci. Celkově jsme nic „praktického“ nedělali, ale rozhodně jsme odcházeli domů brzo a měli hodně času na učení.
Výuka na kardiochirurgii je jen v pondělí a ve čtvrtek, kde je klasicky sály/ambulance/oddělení a potom seminář s doc. Tošovským, který ale musím vypíchnout. Pan docent ví přesně, co chce, abychom věděli. Umí to předat a v relativně krátkém čase jsme se toho dozvěděli opravdu hodně. V úterý je výuka na kardiochirurgii v IKEMu, kde se navštíví pacienti a následuje seminář o mechanických náhradách srdce. Ve středu cévní chirurgie na Homolce, kde je jen seminář.
Z dětské chirurgie na Bulovce nemohu předat zkušenost s panem primářem, který měl během naší stáže dovolenou. Údajně jde o jedny z nejlepších seminářů za celých šest let. Jinak výuka probíhá od cca 8:30 na trojkombinaci sály/ambulance/oddělení a v 11:00 je následována seminářem.
Páteční přednášky jsou na VFN, jejich kvalita je různá. Některé byly až moc podrobné, některé zase pro naše potřeby zbytečné. Například 4hodinová přednáška na dětskou traumatologii, kterou máme ve státnicových otázkách jen jednou.
Součástí stáže je i „noční služba“. V realitě to znamená zůstat v nemocnici po skončení výuky na cca 2–3 hodiny, hlavně na ambulanci. Někde vyžadují, aby studenti přišli až na odpolední předání služby, na FTN to po někom chtěli a po někom ne.
Zápočet se uděluje za docházku, která je zde vyžadována stoprocentní. Podpisy se sbírají na podpisový arch, který si každý den berete na výuku s sebou. Při chybění možnost náhrady na ambulanci, ale závisí od kliniky, na které stážujete. Dále se píše zápočtový test, který je dávno vynesený a vedoucí výuky o tom ví. Píše se v terminálovně v pondělí poslední týden stáže a potřeba je 80 %.
SRZk probíhá výhradně na I. ChK VFN. Termíny jsou rozloženy do dvou týdnů (což mi přijde úsměvné, vzhledem k tomu, že patologicky trvají na 100% docházce, ale už jim nevadí zasahovat do jiného předmětu zkouškou) a většinou jsou každý den tři. Jeden v 9:00 a dva ve 13:00. V pátek žádné vypisovány nejsou. Přihlašování je až nějaké 3 týdny před státnicí a termíny určitě nebyly vypsány na začátku stáže, jak by snad dle řádu měly být (tady si nejsem jistý, jak to je ošetřeno, ale určitě v dosavadních stážích vždycky byly). Samotné učení je těžké, je to nejrozsáhlejší státnice ze všech, ale určitě se dá udělat. Hlavní je se intenzivně učit, a to od začátku stáže. Hodně štěstí a pevné nervy, při chirurgii se opravdu hodí.
Původní text (psáno cca 2009)
Na chirurgii se kruhy rozdělují. Ze 4 kruhů, které chirurgii mají, chodí jeden celý kruh na Bulovku.
Stáž na Bulovce trvá klasicky 5 týdnů, z toho 1 týden na oddělení, 1 na sále, 1 na všeobecné ambulanci, 1 na speciální ambulanci a 1 týden na kardiochirurgii ve VFN na Karláku. Začíná se vždy v 7:30 na hlášení, které je nyní již opět v češtině (Pan profesor Antoš donedávna vyžadoval hlášení v angličtině. Bohužel většina lékařů to prý nedokázala anglicky podat, natož aby tomu ostatní rozuměli). Dále se pokračuje na ambulancích, sálech, odděleních apod. Pouze první den se začíná až v 9:00. Oficiálně není povolena absence, ale hned na začátku sdělili, že jedno chybění bez problémů tolerují. Kromě klasické docházky musí člověk odsloužit 1 noční službu a za tu má pak také 1 den volno. Jeden den je stáž na ortopedii. Trvá až do 15:30, ale člověk si za ni může také vybrat jednodenní volno. Navíc se dají absence bez problémů nahrazovat odpoledne na ambulanci. K zápočtu je potřeba potvrzená docházka a vypracovaný operační protokol. Státnice (včetně praktické části) se dělá normálně ve VFN s ostatními kruhy.
Lidé z ostatních 3 kruhů jsou podle abecedy rozděleni na 3 skupiny a stážují takto:
1. skupina stážuje 3 týdny na I. Chir. klinice ve VFN (pod prof. Krškou)
2. skupina stážuje 3 týdny na III. Chir. klinice v Motole (pod prof. Pafkem)
3. skupina stážuje 3 týdny na Chir. klinice v Thomayerově nemocnici (pod doc. Visokaiem)
Všechny skupiny se kromě oněch 3 týdnů na jejich kmenovém pracovišti pak navíc prostřídají 1 týden na traumatologickém oddělení (VFN) a 1 týden na kardiochirurgii (klinika vedle Faustova domu). Vlastní stáž z chirurgie trvá tedy celkem 5 týdnů. Šestý týden je volno a lidé tak mají čas připravit se na státnici, která se koná v týdnu sedmém.
Měl bych ještě dodat, že stáže na příslušných odděleních se konají v pondělí až ve čtvrtek, každý pátek jsou od 8:30 pro všechny kruhy společné přednášky (konají se prý v posluhárně I. chirurgické kliniky VFN). Traumatologie a kardiochirurgie začínají v 7:00, na kardiochirurgii ovšem doporučuji přijít tam na sedmou jen v pondělí a další dny chodit na osmou.
To rozdělení do výše uvedených 3 skupin je dost problematické a může vám zkomplikovat život. Rozděluje vás totiž pověřený pracovník z VFN a vy sami se do jiné skupiny přehlásit nemůžete. Bydlíte kousek od Motola a byli jste napsáni na stáž do Thomayerovy nemocnice? Máte smůlu a budete dojíždět přes celé město.
Já měl štěstí, že jsem byl zapsán do pro mě velmi blízkého Motola. Budu proto psát pouze o stáži v Motole, stáž ve VFN je popsaná na stránkách kolegy Langenbecka.
Na Motole se začíná každý den v 7:00. V tuto dobu byste měli přijít na oddělení (na které jste na daný týden zapsaní). Dál to záleží na tamních pracovnících- nejčastěji vám přidělí nějaký pokoj, vy vyzpovídáte pacienty a případně je odreferujete na vizitě v 7:30. Není to těžké- jen řeknete diagnozu / subjektivní a objektivní vyšetření / kolikátý den je pacient po operaci / jestli a kolik odvádí drén / v jakém stavu je operační rána atd...
V 8:00 je ranní hlášení, kde si skoro na hodinu odpočinete a dozvíte se tam, jaké jsou rozpisy na sály. Po hlášení si můžete dělat, co chcete: někdo jde na sály jako 2. asistence, někdo zpátky na oddělení, někdo na ambulance, některé dny také funguje ambulance rekto- a endoskopie. Jediné pravidlo je, že na sálech, kde jsou medici rozepsaní, opravdu musí být. Rozepisování na sály není dělané podle jmen (u dané konkrétní operace je prostě napsáno medik) a tak se musíte nějak dle svého uvážení prostřídat. Problém sálů je ten, že tam můžete dle aktuální potřeby operujících a délky operací ztvrdnout i do odpoledne. Z toho důvodu o sály nebyl valný zájem.
Oficiální konec stáží je v 11:30 (pro sál neplatí) a každý den musíte do svého prezenčního listu získat jeden podpis.
Z čeho se učit: Častá je kombinace Chirurgická propedeutika od Zemana a Speciální chirurgie od Zemana (velmi špatně čitelná). Já osobně bych to z nich nestihl a tak jsem se učil především z výpisků kolegy Beneše a Langenbecka, postačuje to. Dobré je stáhnout si toto, není toho málo:
1. Seznam zkouškových pentapletů s dodatky
2. Seznam zkouškových otázek dle okruhů
3. Vypracované otázky od Jirky Beneše a traumatologii od Langenbecka:
c) NPB
l) Traumatologie axiálního skeletu
4. Otázky Lorda Zemana (jen tak pro jistotu)
Zápočet:
Pro zápočet je na Motole nutná plná prezence s povolenou absencí 1 den + 1 zpracovaný chorobopis pacienta z lůžkového oddělení dle vlastního výběru (přikládám ten můj zde, identifikační údaje pacienta jsem vymazal) + 1 zpracovaný operační protokol z operace, při které jste asistovali (přikládám zde).
Kromě toho je povinnost 1 odpolední služba. Prostě si zjistíte, kdo bude ve vámi vybraný den vedoucím, zajdete za ním a domluvíte se s ním. Odpolední služba trvá do 20:00 a další den po ní není volno (za nás byla služba "noční" do 22:00 a další den jsme nemuseli do školy).
Pozn: Dle kolegyně E. Dúhové se poměrně nově píše zápočtový test poslední výukový den. Není však podmínkou k získání zápočtu a výsledky se studenti dozvěděli až u zkoušky. Není nikterak těžký, vždy je jen 1 správná odpověď (jen jedna otázka měla 2 správné odpovědi). Zápočet se de facto dával pouze za docházku.
Absence: oficiálně není žádná, ale dá se v pohodě domluvit nahrazení
Praktická část státní zkoušky:
Praktickou zkoušku člověk může složit na svém kmenovém pracovišti, tj. v mém případě na Motole nebo až před státnicovou komisí (důrazně nedoporučuji). Spočívala v našem případě v tom, že jsme během zápočtu odevzdali onen chorobopis pacienta a zkoušející asistent se nás k němu zeptal na několik otázek. Důležité je, že vám pak musí na nějaký papír (např. na ten operační protokol, který neodevzdáváte) zapsat známku z praktické zkoušky a přidat k ní svůj podpis. Tento papír musíte pak předat během státnice komisi. Lidem stážujícím ve VFN tento problém odpadá.
Pozn: Nově probíhá v den státní zkoušky, je k ní potřeba přinést vyplněný operační protokol, na který se zkoušející odpovědný za praktickou zkoušku jen podíval, maximálně se zeptal 1-2 věty, někdo se na ten protokol ani neptal a vidět ho nechtěl. Někteří se ptají také na nástroje, vesměs stačí projít obrázky ve „vajíčku“, nebylo tam nic náročného a záludného.
Ústní část státní zkoušky:
Koná se ve VFN, ale zkouší při ní i lidé z ostatních pracovišť (např. i z toho Motola apod.). Zkušební komise se skládá z těchto členů: 1 břišní chirurg, 1 kardiochirurg, 1 traumatolog a 1 radiolog.
Táhnete si 1 z 50 pentapletů, pak máte čas na přípravu. Zkouška probíhá různě, někdy vás zkouší celá komise dohromady nebo v místnosti chodíte mezi jednotlivými zkoušejícími a kardiochirurg vás zkouší kardio/cévní; břišní chirurg obecku, NPB a trávící systém; traumatolog traumačku apod. Součástí zkoušky je i to, že vás přítomný radiolog vyzkouší z 1 náhodně vybraného rentgenu nebo CT snímku.
Když jsem mluvil s Jirkou Benešem, tak ten mi řekl, že na téhle zkoušce mohou dělat problémy někteří mladí asistenti z traumatologie (souhlasím) a pak někteří kardiochirurgové.
Já osobně jsem měl komisi v čele s panem doc. Švábem. Státnice byla naprosto skvělá a pohodová. Nikdo se mě nesnažil potopit a všichni včetně radiologa pomáhali jak mohli, jen pan as. Volf zkoušející traumatologii byl příjemný jak vosina v... Známkování bylo velmi mírné a komise mě hodnotila minimálně o stupeň lépe než bych se hodnotil já.
(Vaše dojmy mohou být zřejmě u jiné komise odlišné, nedovedu předpovědět průběh zkoušky, u které by účinkoval pan prof. Zeman - ten ovšem ze zdravotních důvodů na mém termínu vůbec nezkoušel)
Pozn: Pan profesor se po nemoci vrátil a zase normálně zkouší. Prý se ale změnil k lepšímu a je moc hodný.
Verdikt: Shrnutí bude tentokrát trochu delší. Přístupem byla stáž výborná, většina vyučujících se k nám jak na stáži (i na státnici) chovala velmi přátelsky, zvlášť musím pochválit pana profesora Pafka a pana docenta Švába, kteří jsou opravdu osobnostmi. Problém je v rozsahu požadavků na státnici. 250 otázek je šíleně moc a prakticky se nedají naučit. K tomu přistupuje naprostý nedostatek seminářů a přednášek- učíte se sami + nevíte co je a není podstatné a škola vás spíše zdržuje. Tu a tam jsme flákali školu (samozřejmě, že to jde) a ve „volném“ čase drtili otázky. A i když se budete učit dost intenzivně, tak se to pořádně nenaučíte- máte rozsah zkoušky z patologie, ale časově na ni máte jen 6 týdnů místo celého semestru. Ostatně až si ty otázky pročtete, tak pochopíte. Rozhodně mě během stáží několikrát přepadla nepěkná deprese. Jistě, zkouška nakonec byla velmi snadná, ale spoléhejte na to...
Další problém je v rentgenech. Na zkoušce se z rentgenů zkouší, ale já osobně jsem už minimálně rok pořádný rentgen neviděl. Na naší škole je radiologie dost zanedbávaná a myslím, že na to jednou doplatíme.
Kdyby se rozumně snížil počet zkouškových otázek (a že by jich šlo vypustit hodně), zavedlo se více seminářů a chirurgie se skloubila s radiologickou přípravou (když už máme toho radiologa u zkoušky), neměl bych námitek.
