Trachea

Trachea (průdušnice) je trubicovitý orgán délky 10-12 centimetrů, který se částečně nachází v oblasti krku (krční část trachey) a částečně v mediastinu (hrudní část trachey). Trachea je součástí dýchací soustavy, navazuje na prstencovou chrupavku hrtanu a končí rozdělením (bifurkací) na dva hlavní bronchy. Ve svém průběhu je trachea vyztužena řadou chrupavek podkovovitého tvaru.

• Těsně před krční částí trachey je přítomen úzký isthmus štítné žlázy, po stranách jsou oba laloky štítné žlázy a za krční částí trachey probíhá jícen.

• Před hrudní částí trachey najdeme brzlík, vlevo probíhá oblouk aorty a vpravo od trachey je horní dutá žíla. I za hrudní tracheou probíhá jícen.

 

Stěna trachey

• Sliznice

  • Epitel – Epitel trachey je tvořen víceřadým cylindrickým epitelem s řasinkami, součástí epitelu jsou četné pohárkové buňky produkující hlen.

  • Lamina propria – Je velice tenká a je tvořena vazivem.

• Tunica submucosa – Jde o vazivo obsahující drobné žlázky, hladké svalové buňky, krevní a lymfatické cévy a nervy.

• Chrupavčitá vrstva – Je tvořena chrupavčitými prstenci podkovovitého tvaru, v zadní části trachey chrupavka chybí.

• Adventitia - Adventicie je povrchová vrstva vaziva, pomáhá fixovat tracheu k okolním tkáním.

Pozn: V zadní části stěny trachey, kde chybí chrupavka, jsou přítomny svalové buňky a vytvářejí sval musculus trachealis. Kontrakce nebo relaxace tohoto svalu dokáže měnit průsvit trachey.

 

Cévní a nervové zásobení trachey

Tepenná krev do horní trachey je přiváděna zejména drobnými větvemi z párové arteria thyroidea inferior, krev do dolní trachey přivádí řada drobných tepének vycházejících přímo z aorty.

Inervace trachey je dána autonomním nervovým systémem, tj. sympatikem a parasympatikem. Sympatická vlákna jsou do trachey vedena z krčního ganglion stellatum. Parasympatická vlákna jsou vedena cestou nervus vagus.

 

Funkce trachey

Hlavní funkcí trachey je vedení vdechovaného vzduchu směrem do plic a vydechovaného vzduchu směrem ven z organizmu. V trachee dochází k zachytávání drobných škodlivin, které pronikly do dolních dýchacích cest a řasinky epitelu tyto nečistoty posouvají zpět směrem do hrtanu a následně do hltanu.

 

Proč je to důležité?

• Tracheitida je označení pro zánět průdušnice. Tracheitidy jsou méně časté infekce dýchacích cest, bývají způsobeny viry, na které může nasednout bakteriální superinfekce.

• Při zúžení lumen trachey bez ohledu na jeho příčinu vzniká při dýchání charakteristický hvízdavý zvuk označovaný jako stridor.

• Tracheoezofageální píštěle jsou abnormální spojky mezi tracheou a jícnem a jejich potenciální vznik je dán těsným anatomickým vztahem těchto dvou orgánů. Spojky mohou být vrozené, nebo získané a hlavním projevem je aspirace obsahu trávicí trubice do dýchacích cest.

• Tumory jícnu mohou prorůstat do trachey a zužovat jí, naopak tumory trachey (a bronchů a plic) mohou prorůstat do jícnu a způsobovat poruchy polykání.

• Tracheomalacie znamená vrozené, nebo získané narušení pevnosti chrupavek tvořící výztuhu trachey. Důsledkem je zúžení jejího lumen. Detaily najdete v příslušném textu.

• Trachea je místem, kam se při standardní intubaci zavádí (a balónkem zafixuje) intubační kanyla. Více informací o intubaci najdete v příslušném textu.

• V oblasti krční trachey lze provést protětí její přední stěny, což označujeme jako tracheotomii. Tracheotomie může být provedena nad isthmem štítné žlázy (horní tracheotomie), nebo pod ním (dolní tracheotomie). U pacienta vyžadujícího dlouhodobou intubaci, nebo u pacienta s dlouhodobou neprůchodností horních cest dýchacích lze po tracheotomii vytvořit tracheostomii, což je trvalé vyústění trachey na povrch těla. Více najdete v příslušném textu.