Petr
Znáte ruského cara Petra III.? Zřejmě ne, ale určitě vám něco řekne jméno Petr Veliký. Petr Veliký patří mezi nejznámější ruské panovníky, mnozí ho považují za zakladatele moderního imperiálního ruského státu. Petr III. byl vnukem Petra Velikého, jenomže slavné dlouholeté panování svého úspěšného dědečka nezopakoval. Petr III. vlastně vůbec nevyrůstal v Rusku. Narodil se jako Karl Peter Ulrich ve Šlesvicko-Holštýnsku, dětství strávil tamtéž a do Ruska byl jakožto dědic trůnu přivezen carevnou Alžbětou Petrovnou. Alžběta vlastní děti neměla a Petr byl její synovec. Ruské poměry nesnášel dobře, nedokázal se plně přizpůsobit ruskému stylu života a neměl rád Rusko, ale Prusko. Vidíte, jedno nešťastné písmenko navíc a jaký je to rozdíl. Změnil si sice jméno na Petr Fjodorovič, přestoupil na pravoslaví, ale pravým Rusem se nestal.
Z medicínského hlediska byl Petr prý slabý a neduživý, v dětství prodělal těžkou infekci pravými neštovicemi a byl prý proto doživotně poznamenán četnými kožními jizvami a zřejmě měl vlivem této nebezpečné infekce částečně poškozený zrak. Některé zdroje tvrdí, že byl impotentní, ale ve skutečnosti nejspíše trpěl těžší formou fimózy (tj. zúžení předkožky penisu), která ho značně omezovala v sexuálním životě. Kromě toho prý Petr III. nadměrně požíval alkoholické nápoje, což však u ruských carů nebylo až tak neobvyklé. I onen zmiňovaný superúspěšný Petr Veliký nebyl taktně řečeno zrovna abstinent. Krmě zmíněných chorob u něj dle některých historických zdrojů byly přítomny různé negativní osobnostní rysy – dětinskost, impulzivita a výbuchy vzteku.
Dodejme důležitý fakt, že řada negativních informací o Petrově zdravotním stavu fyzickém i psychickém mohla být součástí propagandy šířené Kateřinou, aby pomohla legitimizovat převrat. Dějiny prostě píší vítězové. A tím se dostáváme ke Kateřině.
Kateřina
V roce 1745 si Petr vzal Kateřinu. Podobně jako on ani ona nevyrůstala v Rusku. Jmenovala se Žofie a byla princeznou v jednom nepříliš významném německém státečku. Jenomže na rozdíl od Petra byla Žofie velice schopná a co je možná ještě důležitější, ruský svět ji začal báječně vyhovovat. Změnila si jméno na Kateřinu, naučila se velice rychle mluvit rusky a navíc dokázala rusky i přemýšlet, což je vražedná kombinace. Zatímco si Petr III. hrál na vojáčky - a to prý dělal s oblibou - Kateřina zvyšovala svůj vliv u dvora. Vztah Petra a Kateřiny se postupně zhoršoval, podle všeho byla jednou z příčin i Petrova fimóza, která jim výrazně narušovala sexuální život. Kateřina to řešila pomocí milenců a nebylo jich málo. Petrova fimóza byla zřejmě nakonec chirurgicky vyřešena (přesněji se nedá zjistit), ale vztah s Kateřinou to již nespravilo. Zřejmě spolu měli jedno dítě (budoucího cara Pavla I.), ale další děti si už Kateřina obstarala nějak „bokem“. Petr s ní sexuálně nežil a byl jejich otcem pouze oficiálně. Prostě se vždycky našel nějaký ten dobrodinec, který Kateřině s potenciálními následníky trůnu rád vypomohl. Petr to nenesl zrovna dobře a při jedné příležitosti prý na veřejnosti vykřikl něco v tom smyslu, že nechápe, odkud je (ty děti) jeho žena bere. Možná šlo o zdařilý sarkazmus, možná z Petra těmi slovy jen vyhřezla bolest a ponížení, ale tak nebo tak mohou být podobné řeči nebezpečné.
Zázrak Braniborského domu
Až do roku 1762 to všechno nějak fungovalo, protože zemi oficiálně vládla carevna Alžběta. Jenomže pak zemřela a carem se stal Petr III. Tato událost byla mimochodem spásou pro Prusko. Tehdy probíhala Sedmiletá válka Pruska proti koalici států, jejímž důležitým členem bylo i Rusko. Prusko prohrávalo a ruská armáda měla po několika vítězných bitvách téměř volnou cestu na Berlín. Petr ovšem k Prusku a jeho panovníkovi Fridrichu II. cítil velké sympatie, okamžitě válku ukončil, uzavřel mír a dokonce se stal novým Fridrichovým spojencem. Pro Fridricha to bylo neuvěřitelné štěstí, které do dějin vešlo jako zázrak Braniborského domu*, ale následky pro ruskou vnitřní politiku byly zničující. Pokud vedete náročnou válku, vaše jednotky už stojí u bran nepřátelského hlavního města a najednou vám nepříliš oblíbený nový panovník sebere vítězné vavříny před nosem, nebudete to nést dobře. V Rusku to začalo vřít, Petr ztratil podporu šlechty i církve, Kateřina ho při dramatickém převratu sesadila a nechala uvěznit. Sama pak byla jmenována carevnou Kateřinou II.
Petr a Kateřina, dvě hlavní osoby tohoto dramatu (zdroj Wikipedia)
Akutní hemoroidální záchvat
Internovaného cara hlídali důstojníci pod velením dvorského šlechtice Alexeje Orlova, jehož bratr, Grigorij Orlov, byl zároveň carevniným milencem. Jednoho krásného dne se Alexej a Petr zřejmě nějak nepohodli a výsledkem byl mrtvý car ležící na zemi. Alexej Orlov ihned napsal Kateřině srdceryvný prosebný dopis, ať jim tu nešťastnou událost odpustí. Carevna Petrovu smrt jistě ani trochu nečekala, byla upřímně šokována a nejspíše nad tou tragédií zdrceně proplakala celý večer. Nebo taky ne. Protože však byla milosrdenství sama a měla dobré srdce, tak bratrům Orlovovým okamžitě odpustila a naopak je zahrnula přízní.
Oficiální příčinou smrti Petra III. se stala tzv. hemoroidální kolika. Co je to hemoroidální kolika? Těžko říci. Vnitřní hemoroidy jsou častá věc, kolika (bolestivé stahy hladké svaloviny) je taky poměrně běžný příznak. Ale jak se mohou tyhle dva medicínské stavy vyskytnout zároveň a způsobit někomu smrt, to mne skutečně nenapadá. Nebudeme se v tom raději zbytečně pitvat. Ostatně přesně ten typ lidí, co má nějaký problém s diagnózou hemoroidální koliky, má v Rusku zvýšené riziko úmrtí právě na hemoroidální koliku. Nebo na pád z okna.
Zatímco Petr III. vládl Rusku jenom asi 6 měsíců, Kateřina byla u moci přes 34 let. A protože dělala přesně to, co měli Rusové u panovníků rádi – dokázala být tvrdá, úspěšně rozšířila ruské území a upevnila pozici Ruska jako velmoci – vstoupila do dějin s čestným přídomkem „Veliká“.
* Opakování přesně tohoto „zázraku“ očekávali nacisté v roce 1945, kdy 12. dubna zemřel americký prezident Roosevelt. Víra, že by USA jednostranně uzavřely s Německem mír a případně s nacisty začaly aktivně spolupracovat, byla samozřejmě naprostou fantasmagorií. Nový prezident Truman pokračoval v Rooseveltově politice a Třetí říši zbýval necelý měsíc života.
