Žaludeční sekrece

Žaludek je orgán, jehož sliznice je schopna sekrece řady sloučenin. Nejznámější je kyselina chlorovodíková (HCl), ale kromě ní jsou v žaludku sekretovány další látky, jako jsou pepsinogen, bikarbonát, vnitřní faktor, prostaglandiny a regulační peptidy. Sliznice žaludku je tvořena žaludečními jamkami (tzv. „gastric pits“) a v nich se nachází žaludeční žlázy.

Žlázky žaludku

Žlázky v kardii - Nejsou příliš významné, obsahují zejména hlenotvorné buňky.
Žlázky oxyntické - Nacházejí se ve fundu a v těle žaludku. Obsahují parietální buňky tvořící kyselinu chlorovodíkovou a vnitřní faktor a pak hlavní buňky tvořící pepsinogen a žaludeční lipázu.
Žlázky pylorické - Jsou v oblasti žaludečního antra a pyloru a obsahují zejména buňky tvořící gastrin (G-buňky) a další endokrinní sloučeniny (např. D-buňky tvořící somatostatin).

Sekrece kyseliny chlorovodíkové

Probíhá v parietálních buňkách žaludeční sliznice. Parietální buňky jsou lokalizovány nejčastěji v oblasti krčků výše zmíněných oxyntických žlázek běžně zastoupených v těle a fundu žaludku. Sekrece H+ do lumen žaludku funguje díky činnosti H+/K+ protonové pumpy závislé na dodávce energetického substrátu ATP. Na parietální buňce jsou tři základní receptory - pro acetylcholin, pro histamin a pro gastrin.

Tlumení tvorby kyseliny chlorovodíkové se děje především účinkem somatostatinu produkovanému D-buňkami antra. Významným stimulem jeho produkce je pokles pH v antru pod 3.

Schéma - parietální buňka

Sekrece pepsinogenu

Probíhá v hlavních buňkách, které jsou lokalizovány v bazálních částech oxyntických žaludečních žlázek. Je tvořen jako neaktivní proenzym, které se v prostředí s nízkým pH mění ve vlastní aktivní pepsin. Pepsin štěpí bílkoviny na peptidy, které stimulují tvorbu gastrinu.

Sekrece žaludeční lipázy

Opět probíhá v hlavních buňkách. Žaludeční lipáza je odolná vůči kyselému prostředí a podílí se na trávení tuků.

Sekrece vnitřního faktoru

Probíhá podobně jako sekrece kyseliny chlorovodíkové v parietálních buňkách. Vnitřní faktor je schopen vázat se na tzv. vnější faktor (vitamin B12) a umožňuje jeho vstřebání v terminálním ileu. Více informací najdete v textu o metabolismu vitaminu B12.

Sekrece hlenu

Hlen je tvořen povrchovými hlenovými buňkami žaludeční sliznice a hlenovými buňkami žaludečních žlázek. Jedná se o hustý glykoprotein s příměsí HCO₃^-, který má ochrannou funkci proti žaludeční kyselině.

Sekrece bikarbonátu

Bikarbonát je tvořen povrchovými hlenovými buňkami žaludeční sliznice. Podílí se na ochranné funkci žaludečního hlenu proti kyselému prostředí.

Sekrece prostaglandinů

Prostaglandiny jsou důležité pro ochranu žaludeční sliznice, v jejich metabolizmu je zásadní enzym cyklooxygenáza, která je blokována léky ze skupin nesteroidních antirevmatik.

Proč je to důležité?

Tvorba kyseliny chlorovodíkové je zásadní faktor pro vznik vředové nemoci žaludku a dvanáctníku. Na druhou stranu je kyselina důležitá pro trávení a případně i likvidaci potenciálně škodlivých mikroorganizmů přijatých v potravě a tekutinách.
Zablokování H+/K+ pumpy na parietálních buňkách (s následnou tvorbou HCl) dokáží léky ze skupiny blokátorů protonové pumpy. Odstraněním hlavního ulcerogenního faktoru se BBP staly prakticky zázračnými léky žaludečních a dvanáctníkových vředů.
Trochu opačným problémem je zablokování tvorby žaludečních prostaglandinů vlivem nesteroidních protizánětlivých látek. Tyto široce užívané léky totiž blokují enzym cyklooxygenázu a tím dosahují svého analgetického, protizánětlivého a antipyretického účinku. Blokování tvorby žaludečních prostaglandinů nicméně při jejich pravidelném užívání vede ke zvýšení rizika vzniku žaludečních vředů.
Nedostatek vnitřního faktoru je typický pro chronický autoimunitní zánět žaludku, při kterém jsou poškozovány parietální buňky. Nedostatek vnitřního faktoru vede k nedostatku vitaminu B12 (a tím k chudokrevnosti označované jako perniciozní anemie).
Z buněk tvořících gastrin (které se vyskytují i v jiných místech trávicího traktu) mohou vzniknout tumory známé jako gastrinomy. Jsou relativně vzácné, kvůli své nadprodukci gastrinu zvyšují produkci HCl v žaludku a velmi výrazně zvyšují riziko vzniku žaludečních vředů (Zollinger-Ellisonův syndrom).