Část srdečních buněk má schopnost vytvářet elektrické vzruchy, které se následně šíří myokardem a umožňují kontrakci srdečních oddílů. Aby tato kontrakce byla správně koordinována, šíří se vzruchy po určitých dráhách srdečními síněmi a ze síní směrem na komory. To je umožněno faktem, že tyto vzruchy mohou na různých místech převodního systému vznikat s různou frekvencí. Místo, kde u daného člověka vznikají vzruchy s největší frekvencí, bude logicky místem řídícím, odkud se vzruchy budou šířit. Za normálních okolností je toto místo přítomno ve stěně pravé srdeční síně (viz srdeční oddíly) a označuje se jako sinoatriální uzel (SA uzel). Pokud by byl SA uzel vyřazen, budou vzruchy vznikat v další části převodního systému s frekvencí o něco nižší.

Dodávám, že při průchodu elektrických vzruchů srdcem dochází vlivem přesunu iontů na jejich membráně ke krátkodobé depolarizaci buněk, které se na čas stanou zcela necitlivými vůči dalšímu elektrickému dráždění. Toto období končí zpětným přesunem iontů na membráně do klidového stavu (repolarizace). Tento mechanismus zajištuje, aby se elektrický signál šířil jediným směrem a nedocházelo k jeho chaotickému vracení.

Schéma převodního systému srdečního a směr šíření vzruchů

 

Dalším důležitým ložiskem převodního systému je tzv. atrioventrikulární uzel (AV uzel). Jde o jediné vodivé místo, kterým se může elektrický signál přenést ze síně na komory. Kromě AV uzlu je za normálních okolností hranice mezi síněmi a komorami elektricky izolována. Z AV uzlu pokračuje převodní systém srdeční jako tzv. Hisův svazek, který se po určité době rozdělí na dvě hlavní Tawarova raménka (levé a pravé), ze kterých vybíhají četná tenká Purkyňova vlákna.

 

 

Tyto znalosti mají význam pro pochopení řady arytmií a jejich obrazu na EKG. Ostatně se není čemu divit, křivky na EKG jsou záznamem elektrické aktivity srdce, takže se na jejich tvaru jakékoliv abnormality převodního systému projeví. Příčinu vzniku některých arytmií uvádím pro ilustraci níže (pokud chcete vidět většinu arytmií a různých poruch vedení v převodním systému, směřujte na tento odkaz).

 

Průběh elektrických vzruchů srdcem a jim odpovídající obraz EKG křivky

 

Příklady:

Fibrilace síní – V těchto případech se elektrické vzruchy šíří chaoticky srdečními síněmi a jsou AV uzlem nepravidelně převáděny na srdeční komory. Výsledný rytmus je proto nepravidelný, rychlost stahů může být různá (viz příslušné EKG).

AVRT tachykardie – U této arytmie je patologicky přítomna kromě AV uzlu nějaká další spojka mezi síněmi a komorami, která je vodivá pro elektrické signály. Vzruch se tak abnormálně zacyklí mezi síněmi a komorami a vzniká arytmie o velké rychlosti srdečních kontrakcí (viz příslušné EKG).

AVNRT tachykardie – V tomto případě se šířící vzruch zacyklí přímo v AV uzlu, odkud se s vysokou frekvencí šíří na komory. Důsledkem je rychlá arytmie na první pohled dosti podobná AVRT. (viz příslušné EKG).

AV blok III. stupně – V tomto případě dojde k úplnému zablokování převodu v AV uzlu, síně a komory fungují nezávisle na sobě. Člověk může přežít tuto poruchu jen díky výše uvedenému pravidlu, že i ostatní části převodního systému kromě SA uzlu jsou schopné generovat vzruchy. V tomto případě vznikají vzruchy v převodním systému srdečních komor. Ovšem je tu jedno velké ALE – převodní systém komor není schopen tvořit vzruchy s dostatečnou frekvencí a tak bývá výsledný rytmus velmi pomalý (viz příslušné EKG).

 


Pomohl vám můj web? Zvažte prosím jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  zdroje: základní zdroje textů