Leukocyt

Leukocyty jsou bílé krvinky. Jde o poměrně pestrou skupinu buněk, které tvoří páteř imunitního systému našeho organizmu a hrají zásadní roli v ochraně lidského těla před škodlivými mikroorganizmy a nádorovými buňkami. Počet jednotlivých podtypů leukocytů se rutinně vyšetřuje ze vzorku žilní krve (součást vyšetření krevního obrazu).

 

Typy leukocytů

Granulocyty – Tato skupina obsahuje několik typů bílých krvinek, v jejichž cytoplazmě najdeme charakteristická granula. Patří mezi ně neutrofily, eozinofily a bazofily.

• Neutrofily – Neutrofily (neutrofilní granulocyty) tvoří největší skupinu bílých krvinek. Představují zjednodušeně řečeno první linii obrany. Jsou efektivní zejména proti bakteriím, ale částečně zasahovat dokáží i proti virům a plísním. Při kontaktu s cizorodými antigeny vylučují ze svých granul řadu účinných látek, které stimulují zánětlivé procesy, přímo zabíjí bakterie a chemotakticky přitahují ostatní leukocyty. Kromě toho jsou neutrofily schopné fagocytózy, při které jsou cizorodé mikroorganizmy přímo pohlcovány a uvnitř neutrofilu ničeny obsahem zmíněných granul. Nezralé neutrofily se označují jako „neutrofilní tyče“, mají protáhlá jádra a v krvi jich bývá 0-5%.

• Eozinofily - Eozinofily (eozinofilní granulocyty) se podílí na boji s parazity a při alergických onemocněních. Jejich granula jsou po standardním barvení eozinofilní a obsahují řadu sloučenin, jako jsou různé cytokiny a antiparazitární látky.

• Bazofily – Bazofily (bazofilní granulocyty) obsahují charakteristická bazofilní granula, která mimo jiné obsahují heparin a histamin. Jsou nejméně četnými granulocyty, podílejí se podobně jako eozinofily na boji s parazity a uplatňují se v průběhu alergických reakcí. Dodávám, že klinický význam bazofilů je nižší než eozinofilů.

• Mastocyty - I když je to méně známý fakt, mastocyty (žírné buňky) lze také zařadit mezi bílé krvinky ze skupiny granulocytů. Od neutrofilů se výrazně odlišují, ale mají některé společné znaky s bazofily. Dokáží produkovat velké množství sloučenin podporujících zánět. Více najdete v příslušném textu.

 

Agranulocyty – Do této skupiny patří leukocyty, jako jsou lymfocyty a monocyty. Tyto leukocyty neobsahují v cytoplazmě žádná granula.

• Lymfocyty – Lymfocyty jsou velmi specifickým podtypem leukocytů. Jsou schopné likvidace všech typů cizorodých mikroorganizmů, nádorových buněk a buněk lidského těla napadených viry. Můžeme je rozdělit na T-lymfocyty (přímé zabíjení buněk, koordinace imunitní odpovědi), B-lymfocyty (tvorba protilátek) a NK buňky (likvidace nádorových a viry napadených buněk).

• Monocyty – Monocyty jsou leukocyty, které se při aktivaci přeměňují na makrofágy a případně dendritické buňky. Makrofágy umí efektivně fagocytovat cizorodé částice a mikroorganizmy. Důležité je, že mohou následně fungovat jako antigen prezentující buňky (APC buňky). To znamená, že po pohlcení dané cizorodé částice nebo mikroorganizmu ho rozloží a následně prezentuje jeho antigeny na svém povrchu dalším buňkám imunitního systému. Makrofágy rozdělujeme na řadu podtypů podle toho, ve které tkáni se nachází (např. Kupfferovy buňky v játrech, mikroglie v centrálním nervovém systému apod.)

 

Vývoj leukocytů

Leukocyty se vyvíjejí spolu s ostatními krevními elementy v kostní dřeni. Vývoj je komplikovanější a sestává z řady vývojových mezistádií. Poněkud komplikovanější je situace u lymfocytů. Část jich z kostní dřeně migruje do brzlíku a zde se z nich dále vyvíjí T-lymfocyty. Zbylé lymfocyty zůstávají v kostní dřeni a vyvíjí se z nich B-lymfocyty.

 

Základní počty jednotlivých typů leukocytů v krevním obrazu (tzv. "diferenciál"). 

 

Proč je to důležité?

• V této části bych uvedl v podstatě jenom dvě základní skupiny poruch týkajících se leukocytů – nadbytek leukocytů a nedostatek leukocytů. O příčinách těchto stavů si můžete přečíst v daných textech.

• O poruchách týkajících se jednotlivých podtypů leukocytů si můžete přečíst v příslušných textech (viz neutrofily, eozinofily, bazofily, lymfocyty, monocyty – makrofágy).