B-lymfocyty patří mezi důležité zástupce bílých krvinek. Vznikají v kostní dřeni a procházejí pozitivní i negativní selekcí, která by měla zajistit, aby reagovali vůči cizorodým antigenům ale ne vůči antigenům tělu vlastním. Po dozrání se dostávají do ostatních tkání, bohatě se vyskytují zejména v lymfatických uzlinách a ve slezině. Zde také většinou dochází k jejich aktivaci, ale o ní si ještě povíme níže.

 

Stavba

Buňka B-lymfocytu má poměrně objemné jádro a kromě něj většinu standardních organel typických pro živočišné buňky. Nás by však mělo spíše zajímat, co má B-lymfocyt na svém povrchu. Ano, jistě řeknete, že na povrchu má cytoplazmatickou membránu. To je samozřejmě pravda, ale pro nás jdou důležité některé povrchové struktury lokalizované na této membráně. Nemusíme znát všechny, ale za povšimnutí stojí především tyto:

  • BCR receptory – Toto jsou základní receptory B-lymfocytu. BCR receptor je složitý transmembránový protein, který umožní přímý kontakt s antigenem a jeho pohlcení do nitra B-lymfocytu. Uvnitř B-lymfocytu je rozložen a následně je B-lymfocyt aktivován za blízkého kontaktu s T-lymfocytem.

  • CD-19 a CD-20 antigen – Tyto antigeny jsou vyloženě typické pro B-lymfocyty. Jejich funkce je velice složitá, nám ke štěstí postačí fakt, že jsou důležité pro buněčnou signalizaci, funkci a přežití B-lymfocytu.

  • CD-40 antigen – Tento receptor není přítomen pouze na B-lymfocytech, najdeme ho i na antigen prezentujících buňkách. Je nezbytný pro aktivaci B-lymfocytu na plazmatickou buňku.

 

Funkce

B-lymfocyt se po aktivaci mění na plazmatickou buňku a jejím hlavním úkolem je tvorba protilátek (imunoglobulinů). Protilátky jsou naprosto nepostradatelné pro průběh imunitních reakcí a mají celou řadu funkcí, o kterých si můžete přečíst v příslušném textu. Na povrchu plazmatických buněk se typicky objevuje receptor CD38, což má význam v biologické léčbě (viz „Proč je to důležité?“).

Samotná aktivace B-lymfocytu na aktivní formu je dosti složitá a obvykle vyžaduje přítomnost T-lymfocytů. B-lymfocyt rozezná antigen, pohltí ho, naštěpí a jeho část přes MHC II. typu prezentuje blízkému T-lymfocytu, který mu aktivaci „schválí“. Schválení je stvrzeno „potřesením rukou“ s CD40 antigenem B-lymfocytu. Toto chování (prezentace cizorodého antigenu přes MHC II receptor) znamená, že B-lymfocyt může být zařazen mezi profesionální APC (antigen prezentující buňky). 

Při vlastní aktivaci se část B-lymfocytů nezmění na klasické plazmatické buňky, ale stanou se z nich tzv. paměťové buňky. Tyto paměťové buňky jsou pak v organizmu přítomny v neaktivní formě, ale při opakovaném kontaktu s antigenem, který vyvolal jejich vznik, se pak aktivují výrazně rychleji.

Proč je aktivace B-lymfocytů složitá? Aby se snížilo riziko reakce B-lymfocytů proti antigenům tělu vlastním, což se bohužel u řady autoimunitních chorob děje.

Schéma - aktivace B-lymfocytu

 

Proč je to důležité?

  • Z B-lymfocytů vychází řada hematologických malignit – některé typy lymfomů a lymfatických leukemií. Základní jednotkou je nekontrolovaně se dělící (obvykle nezralý) B-lymfocyt, jehož klony se šíří po organizmu. Více informací najdete v příslušných textech.

  • Základní maligní onemocnění vycházející z plazmatických buněk je plazmocytom. Pokud je v organizmu přítomno více jeho ložisek, hovoříme o mnohočetném myelomu. O obou onemocněních si můžete přečíst v příslušných textech. Zde jen dodávám, že terapie mnohočetného myelomu zažívá rozmach a jedním z důležitých milníků bylo zavedení biologické léčby anti-CD38 protilátkami.

  • Většina autoimunitních nemocí je způsobena poruchou tolerance B-lymfocytů vůči tkáním lidského těla. Příčina není obvykle jasná, ale v důsledku této poruchy začnou B-lymfocyty vytvářet protilátky zaměřené proti jedné nebo více tkání, čímž dochází k jejímu poškozování a vzniku příznaků. Seznam autoimunitních nemocí je v tomto textu.

  • Anti-CD 20 protilátky zaměřené proti CD20 receptorům B-lymfocytů byly velkým průlomem v léčbě hematologických malignit vycházejících z B-lymfocytů a kromě toho se začaly používat u řady autoimunitních nemocí. Vazba této protilátky na CD20 antigen vede k usmrcení B-lymfocytu. Pokud se nepletu, tak první anti-CD20 protilátka využitá v praxi byl rituximab.

 


Pomohl vám můj web? Zvažte prosím jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  zdroje: základní zdroje textů