Skip to main content

Podzimní krize

Řekl bych, že situace stran COVID-19 by si zase zasloužila trochu ucelenější text, který tak trochu dává dohromady informace z facebookových příspěvků posledních dnů.


Koronavirová epidemie se rozšířila v ČR za poslední měsíc velmi výrazně, pro většinu z nás byla ta rychlost překvapivá. Nepřekvapilo to asi lidi, kteří umí modelovat krizové situace a umí pracovat s exponenciálními funkcemi, ale mezi ně já osobně nepatřím. Počty denních nově zjištěných nákaz narostly závratně, ale další růst nepokračuje (myšleno, že se držíme maximálně okolo 3000 nových prokázaných nákaz denně). Zda už zapracovaly opatření ze začátku září, nebo zda jsme narazili na naše testovací kapacity, to neumím vyhodnotit. Co je ale vidět, je nesporný nárůst lidí vyžadujících hospitalizaci a umělou plicní ventilaci. A přesně tohle je to, co nám dělá vrásky. Už od jara opakuji jednu věc, že COVID-19 představuje nebezpečí pro zdravotnické systémy vyspělých států. Ačkoliv je vážný průběh u COVID relativně vzácný, při rychlém nekontrolovaném šíření umí v krátkém časovém intervalu vygenerovat nepříjemně vysoký počet lidí, pro které potřebujete lůžka, eventuálně kyslík a u těch méně šťastných i UPV, nebo ECMO. A kromě těchto nemocných bývají zdravotnické systémy každodenně zavaleny řadou non-COVID pacientů, kteří tu péči musí dostat také. Bohužel řada lidí nebyla dosud schopna vstřebat informaci o tom, že virus, který je osobně ani náhodou neohrožuje na životě, umí být nebezpečný.


Jde-li o můj názor na další tvrdý lockdown, tak za mně osobně ani náhodou. Lockdown není nic jiného než oddechový čas a jeden na jaře nám musel stačit. Lockdown je sice efektivní, ale nemůžeme si ho dovolit morálně ani ekonomicky. Díky jaru jsme se připravili a teď si tím musíme projít. Krizi se nesmíme dále vyhýbat. Na naší straně je fungující zdravotnický systém, pracující primární péče a hygienické stanice, dostatek ochranných prostředků a podstatný fakt, že veřejnost je v zásadě stále ochotna dodržovat bazální protiepidemická opatření. To teď budou naše hlavní zbraně, které epidemii sice nezadusí, ale mohou ji výrazně zpomalit. Vyložených nespolupracujících exotů šířících konspirace není zatím mnoho, i když je bývá hodně slyšet. Nechuť k opatřením ale viditelně narůstá, hoaxy a nepravdy se hojně šíří a další úspěšný preventivní lockdown by byl proto ve skutečnosti katastrofa. Na jeho konci by totiž sice byla utlumená infekce, ale na druhou stranu by veřejnost znovu cítila, že došlo k zásadnímu omezení života bez viditelného efektu (kámen úrazu úspěšných preventivních opatření). Pokud nějaký lockdown, tak jen v opravdu kritické situaci kolabujících nemocnic, ke které doufám nedojde.


Tím se dostáváme k predikci dalšího vývoje. Je to jednoduché – nikdo vám nemůže dát zcela spolehlivou. Teorií je hodně, velmi často si protiřečí. Část inteligentních a vzdělaných lidí vám už půl roku tvrdí, že k ničemu nedojde, a že jde o pouhou nafouknutou bublinu, jiná část podobně inteligentních a vzdělaných lidí mluví o blížící se katastrofě s mrtvými na chodbách nemocnic. Osobně bych střízlivě řekl, že pravda, jak už to v životě bývá, bude kdesi uprostřed. Čeká nás krize ve smyslu zvýšeného zatížení nemocnic pacienty s COVID-19. Jejich počty budou nějakou dobu narůstat a pak začnou klesat. Tohle si můžu dovolit říct zcela stoprocentně, jinak to totiž být nemůže. Jediná otázka je, zda počty nemocných v onom nejvyšším bodě křivky budou nad síly našeho zdravotnictví, nebo nikoliv. Pozitivní je, že kapacitu lůžkové péče máme velice slušnou, mnohem lepší než řada srovnatelně vyspělých států. Ano, mrtví budou, ale o to v tuto chvíli už tolik nejde, mrtvé na respirační infekce máme každý rok a jsme na ně zvyklí.

Pokud vás zajímá, oč teď skutečně půjde a jak bychom měli definovat úspěch, tak vám to napíšu tučně a dobře si to zapamatujte. Je to prosté. Půjde o to, aby v období následujících měsíců dostal každý nemocný občan ČR adekvátní zdravotní péči a to za cenu co nejmenšího negativního ekonomického dopadu. Pokud nám tohle v zásadě vyjde, půjde o úspěšné vyřešení krize. A já stále věřím, že to zvládneme.


(PS: Neodpustím si jisté rýpnutí. Poměrně vtipná se mi zdá situace na sociálních profilech pana docenta Šmuclera a pana profesora Žaloudíka. Já si občas jejich texty přečtu, ale už je moc neprožívám a nekomentuji. Docela mne ale pobavila nedávná změna u docenta Šmuclera, který od "banální infekce" během pár dnů plynule přešel k tomu, že bude "národ doprovázet na cestě slzavým údolím". Trochu jedovatě bych řekl, že děkuji za nabídku, ale svého průvodce na cestě tím "slzavým údolím" v pozimních měsících si raději vyberu sám, budu-li mít tu potřebu. Vybral bych si ale někoho, ke komu cítím důvěru.

Pan profesor Žaloudík zase dle svých slov vyslyšel medializované doporučení pana ministra, a už se zřejmě nebude k problému COVID na veřejnosti vyjadřovat. Já ho docela chápu, ono jedna věc je během léta opakovaně říkat lidem, jak je celý problém banalita, druhá věc pak je na podzim sklidit sladké plody své usilovné práce. To víte, dnes vám budou lidi tleskat, obzvláště když říkáte to, co chtějí slyšet a zítra vás ti samí lidé pověsí na nejbližší kandelábr (v dnešní době pouze přeneseně, ale i tak). Abych byl ale vážnější – od veřejně velmi aktivního politika-lékaře, který se ke COVID-19 celou dobu vyjadřuje ve smyslu jeho bagatelizace, bych ve chvíli krize namísto odchodu na mediální odpočinek čekal cosi jiného. Například může věnovat čas snaze o vytvoření diplomatického nátlaku na Německo, aby nám opět naplno otevřelo hranice a zkusit přesvědčit Němce, že reagují - z pohledu pana profesora - iracionálně. Šance na úspěch to sice má jako sněhová vločka v pekle, ale i snaha by se počítala.)
 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů