Skip to main content
 

Biopsie

Biopsie znamená odběr vzorku živé tkáně z organizmu. Vzorek získané tkáně může být následně odeslán na cytologické, histologické a případně histochemické vyšetření. Hodnocení bioptických vzorků je základem moderní patologie. Biopsie je možno provádět z celé řady tkání a z různých indikací, o kterých si povíme níže.


Princip: Biopsie se většinou provádí pomocí určitého nástroje, který umožní získat malý vzorek tkáně. Nejčastěji jde o různé typy drobných kleští, speciálních jehel a chirurgických nástrojů. Velké rozdíly jsou v tom, jak tyto nástroje do místa odběru dostaneme. K místům odběru lokalizovaným v dutých orgánech se můžeme dostat pomocí endoskopických přístrojů a bioptický nástroj nástroj tam zasuneme pracovním kanálem endoskopu. Problém je s hlubokými anatomickými oblastmi, které jsou endoskopicky nepřístupné. U nich máme dvě možnosti. První možností je biopsie jehlou, kterou zavedeme do cílového místa pod kontrolou některých zobrazovacích metod (ultrazvuk, CT). Druhou možností je operační zákrok, při kterém se cílová oblast chirurgicky zpřístupní a biopsie je provedena během operace.


Význam: Biopsie je cenná k získání informací o dané tkáni a odhalení různých chorobných procesů. Biopsie jsou důležité v odhalení různých zánětlivých procesů, přičemž nám mohou do určité míry pomoci určit jejich charakter včetně autoimunitních nebo granulomatózních zánětů. Zcela nezastupitelná je biopsie v diagnostice nádorů, kdy nám může pomoci určit nezhoubné a zhoubné nádory a tzv. přednádorové stavy (prekancerózy). Kromě toho může biopsie pomoci prokázat přítomnost různých látek v dané tkáni a tak pomoci např. v diagnóze amyloidózy.

Přesnější informace můžeme získat při popisu konkrétních příkladů využití biopsie. Vcelku pochopitelně jsem vybral pouze ty klinicky nejvýznamnější příklady:


Biopsie plic – Může sloužit k diagnostice neznámých ložisek v plíci včetně podezření na rakovinu plic a sarkoidózu. Získání vzorku plicní tkáně má kromě toho význam při průkazu plicní fibrózy.

Biopsie jater – Cílená jaterní biopsie může být cenná v diagnostice podezřelých ložisek jaterní tkáně včetně rakoviny jater, necílená biopsie může prokázat například vazivovatění jater, jaterní cirhózu a různé autoimunitní procesy napadající jaterní tkáň (autoimunitní hepatitida, primární biliární cirhóza, primární sklerozující cholangitida).

Biopsie jícnu – V jícnu nám biopsie může pomoci v diagnostice Barrettova jícnu a ložisek rakoviny jícnu.

Biopsie žaludku - Biopsie žaludku je důležitá v diagnostice rakoviny žaludku a nejrůznějších žaludečních zánětů. Biopsii je rozhodně vhodné provést z podezřelých žaludečních polypů, abychom znali jejich histologickou strukturu. Dále dodejme, že biopsie sliznice z dolní části žaludku s dalším vyšetřením vzorku je jednou z možností, jak odhalit přítomnost bakterie Helicobacter pylori v žaludku.

Biopsie dvanáctníku – Biopsie sliznice vzdálenějších částí dvanáctníku mají důležitou úlohu v diagnostice slizničních změn typických pro celiakii.

Biopsie terminálního ilea - Terminální ileum je nejspodnější část tenkého střeva, která ústí do střeva tlustého. Tuto oblast je možné vyšetřit kolonoskopicky, kdy je přístroj do terminálního ilea zaveden právě z tlustého střeva. Nejčastější indikací je podezření na Crohnovu nemoc, jejíž nejčastější forma je lokalizována právě zde.

Biopsie tlustého střeva – V tlustém střevě se biopsie provádí z ložisek podezřelých na rakovinu tlustého střeva a dále pak ze zánětlivě změněné sliznice k určení typu zánětu (ischemická kolitida, Crohnova nemoc a ulcerózní kolitida).

Biopsie prostaty – Biopsie prostaty se provádí zejména s cílem prokázat (nebo vyloučit) rakovinu prostaty a případně určit agresivitu přítomného nádoru. Diagnostikovat biopticky lze nicméně i chronické záněty prostaty.

Biopsie kostní dřeně – Obvykle se provádí z lopaty kosti kyčelní a v takovém případě hovoříme o trepanobiopsii. Využívá se v rámci diagnostiky řady hematologických onemocnění (např. leukémie, lymfomy, mnohočetný myelom, myelodysplastický syndrom, nedostatek červených krvinek, bílých krvinek a destiček nejasného původu).

Biopsie štítné žlázy – Biopsie štítné žlázy se provádí zejména z podezřelých uzlů a jiných ložisek, kdy máme obavy z přítomnosti rakoviny štítné žlázy.

Biopsie ledviny – Biopsie ledviny má největší význam při podezření na přítomnost některé z glomerulonefritid.

Biopsie děložního čípku – Biopsie z děložního čípku se provádí zejména v rámci diagnostiky rakoviny děložního čípku a jejích přednádorových stavů.

Biopsie prsu – Biopsie prsu se provádí u různých ložisek nalezených v prsní tkáni. Cílem je pochopitelně potvrdit, nebo vyloučit rakovinu prsu.

Biopsie ze svalu – Biopsie ze svalu se provádí u různých onemocnění svalů (myopatie a myozitidy), které se projevují bolestmi svalů a svalovou slabostí.

Biopsie z kůže – Biopsii je možné provést všude tam, kde se na kůži vyskytují chronická ložiska nejasného původu. Dodejme nicméně, že při podezření na polozhoubné a zhoubné kožní nádory (basaliomy, melanomy) je vhodné nebrat z nich biopsie, ale rovnou je celé odstranit a histologicky vyšetřit.


Nevýhody: Biopsie může vést k poranění cílové tkáně, ke krvácení, případně k zanesení infekce. Zejména u hlubokých biopsií prováděných pod kontrolou zobrazovacích metod může snadno dojít i k poranění okolních tkání.


Zdroje
https://www.mayoclinic.org
https://www.healthline.com
 
Print Friendly and PDF


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů