Záněty štítné žlázy (thyreoiditidy) jsou poměrně širokou otázkou. Obecně řekněme, že může jít o záněty akutní i chronické, infekční i neinfekční, které mohou i nemusí narušit normální funkci štítné žlázy ve smyslu rozvoje její zvýšené (hypertyreóza) nebo snížené činnosti (hypotyreóza). V některých případech mohou záněty způsobit zvětšení štítné žlázy (struma).

 

1. Infekční záněty – Tyto záněty štítné žlázy jsou relativně málo časté. Mohou být bakteriální i virové. Bakteriální vzniknou, pokud se bakterie do tkáně štítné žlázy dostanou z okolí nebo krevním řečištěm. Příznakem je otok a zarudnutí krku, silná bolest, která se zhoršuje při polykání a vysoká horečka. Základem terapie jsou antibiotika, u těžkých průběhů s komplikacemi (např. absces) může být nutný chirurgický zákrok.

O virovém zánětu štítné žlázy též odborně hovoříme jako o De Quervainově thyreoiditidě. Virové záněty štítné žlázy jsou méně nápadné, než záněty bakteriální. Štítná žláza bývá zvětšená, pohmatově bolestivější a mohou se objevit zvýšené teploty (ale většinou ne vysoká horečka). Při poškození většího objemu tkáně se mohou uvolnit hormony štítné žlázy a způsobit dočasně příznaky hypertyreózy. Léčba je pouze symptomatická, případně se zaměřuje na ztlumení zvýšené funkce štítnice.

 

2. Neinfekční záněty – Do této skupiny patří především různé autoimunitní záněty, můžeme sem však zařadit i poškození tkáně štítné žlázy léky nebo radiačním zářením.

 

a) Hashimotova nemoc – Hashimotova nemoc je častý neinfekční chronický zánět štítné žlázy. Vzniká na podkladě autoimunitní reakce, v prvních fázích může dočasně způsobit zvýšení funkce štítné žlázy, ale při dlouhodobém průběhu se prakticky vždy postupně rozvine snížená funkce štítné žlázy.

b) Graves-Basedowova nemoc – Opět jde o autoimunitní onemocnění, při které se v těle objeví protilátky zaměřené proti některým částem štítné žlázy. Důsledkem je zvýšení funkce štítné žlázy. Více informací najdete v příslušném textu.

c) Riedelova struma – Riedelova struma je zvláštní forma chronického zánětu štítné žlázy, který způsobí její postupné vazivovatění a ztvrdnutí. Jde o podtyp tzv. IgG4 asociované nemoci. Více informací najdete v příslušném textu.

d) Polékový zánět štítné žlázy – Některé léky mají zvýšené riziko poškození štítné žlázy za vzniku zánětu, typické je to např. u antiarytmika amiodaronu a u preparátu obsahujících lithium.

e) Poradiační zánět štítné žlázy – Štítná žláza je značně citlivá vůči radioaktivnímu záření, především snadno vychytává radioaktivní izotopy jódu, které ji mohou poškodit. K poškození tkáně štítné žlázy tak může dojít například při ozařování tumorů v oblasti krku.

 

Diagnostika: Diagnostika zahrnuje anamnézu a fyzikální vyšetření (pátrání po příznacích změny aktivity štítné žlázy, pohmatové vyšetření žlázy), ultrazvuk, krevní odběry (hladiny hormonů, sérologické potvrzení různých typů autoprotilátek, hladina CRP u akutních infekcí apod.) a v případě potřeby biopsie tkáně štítné žlázy tenkou jehlou a vyšetření získaného vzorku

 

Léčba: Terapie závisí na přesném typu zánětu a přečíst si o ní můžete v příslušných textech. U bakteriálních zánětů se dávají antibiotika, při snížené funkci štítné žlázy se podávají syntetické hormony štítné žlázy, u zvýšené funkce lze podávat léky tlumící aktivitu žlázy (tyreostatika). Některé případy spojené s příliš velkým zvětšením tkáně žlázy, nebo stavy nereagující na léčbu mohou být indikací k operačnímu odstranění štítné žlázy.

 

Zdroje

https://www.thyroid.org

https://my.clevelandclinic.org

 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů