Pojem zvýšená teplota je ve skutečnosti velmi složitý a neurčitý. Nejlépe bych ji popsal jako teplotu, která je u konkrétního člověka vyšší, než je jeho běžná teplota. Teplota našeho těla je řízena z mozkového centra a je individuální. To znamená, že vyšší teplota u jednoho člověka může být pro někoho jiného naprosto normální. Vzhledem ke snaze o vytvoření systematiky se vytvořilo několik ale vzhledem k výše uvedenému je musíme brát s rezervou a každého pacienta hodnotit subjektivně:
- Normální teplota: 35-37°C
- Zvýšená teplota: nad 37°C
- Subfebrilie: 37-38°C
- Horečka (febrilie, pyrexie): nad 38°C
- Hyperpyrexie: nad 40°C
Pozn.: Zcela speciální kapitolou je zvýšená teplota u dětí, tuto problematiku však ponechávám dětským lékařům.
Proč se objevuje zvýšená teplota?
Zvýšení tělesné teploty lze považovat za obrannou reakci organizmu na zevní nebo vnitřní podnět, který v těle vede ke vzniku zánětlivé reakce. Chemické působky, které u zánětlivé reakce vznikají (produkty bakterií, produkty bílých krvinek apod.), ovlivní mozkové centrum, v němž je onen „termostat“ řídící teplotu organizmu. Takové chemické sloučeniny označujeme jako pyrogeny. Termostat „přenastaví“ potřebnou teplotu na vyšší, což vede ke zvýšení teploty a eventuálně vzniku příznaků.
Jaký má zvýšená teplota význam?
Hlavní význam je v boji s infekčními onemocněními. Vyšší teplota v organizmu ulehčuje množení a práci bílých krvinek, pomáhá aktivovat obranu organizmu. Na druhou stranu je nepříjemná pro bakterie a tlumí jejich množení. Je tedy nutno poznamenat, že do určité míry je zvýšení tělesné teploty žádoucí přirozený proces a není vhodné agresivně teplotu snižovat.
Příčiny:
1. Infekční nemoci – Jedná se bezkonkurenčně o nejčastější příčinu zvýšené teploty. Nejčastěji jde o infekce horních cest dýchacích, záněty průdušek, zápaly plic a močové infekce. Zcela speciální problematikou je zvýšení teploty u tzv. febrilní neutropenie.
2. Autoimunitní nemoci – Všechny procesy, při kterých dochází k reakci imunitního systému vůči vlastnímu organizmu, mohou vyvolat zvýšení teploty. Horečky většinou nebývají přítomny, spíše se objevuje trvale nebo opakovaně zvýšená teplota lehce nad 37°C.
3. Nádorové procesy – Rakovina v těle vyvolává reakci imunitního systému a většinou dochází ke zvýšení teploty. Bývá to známkou spíše rozsáhlejších nádorových procesů s tvorbou metastáz. Teploty opět většinou nedosahují 38°C (tj. jsou přítomny spíše subfebrilie) a nemocný si často stěžuje i na úbytek hmotnosti a celkovou nevůli (podrobněji viz příznaky rakoviny).
4. Zvýšená funkce štítné žlázy – Zvýšená tělesná teplota, pocení a nesnášenlivost teplého prostředí bývá spolu s dalšími příznaky běžně spojena se zvýšenou tvorbou hormonů štítné žlázy.
5. Komplikace transplantace a transfúze – Reakce štěpu (darovaný orgán) proti hostiteli vyvolá zánět a zvýšení teploty. U akutní reakce a odhojování transplantovaného orgánu může být reakce značně bouřlivá a horečka vysoká.
6. Poškození tkání – Rozsáhlejší poškození tkáně vede pochopitelně k zánětlivé reakci a bývá zvýšená teplota, většinou do 38°C. Zvýšení tělesné teploty z těchto důvodů můžeme najít i při rozsáhlém infarktu, při crush syndromu apod.
7. Léky a jiné sloučeniny - Výrazné zvýšení tělesné teploty může být vyvolané například předávkováním kokainem a vzniknout může i vlivem neuroleptik (maligní neuroleptický syndrom).
8. Úpal - Úpal znamená přehřátí organizmu vlivem vysoké teploty okolního prostředí. Zvýšené riziko mají lidé bez dostatečného přísunu tekutin, kteří vykonávají namáhavou fyzickou práci. Přehřátí organizmu a vzestup tělesné teploty při úpalu mohou postiženého v některých případech i usmrtit.
9. Maligní hypertermie - Tento nebezpečný stav nastává vzácně u některých pacientů po podání určitých plynných anestetik (uspávácí plyny), jako je například halotan a isofluran. Horečka bývá velmi vysoká a bez včasné terapie má maligní hypertermie vysokou úmrtnost.
Projevy: Záleží na tom, jak moc je teplota zvýšená. Jen lehké zvýšení se projevit nemusí, jinak se zvýšení teploty projevuje pocitem chladu, zimnicemi a třesavkou. Celkově jde o nepříjemně vnímané pocity, které mají člověka nutit vyhledávat odpočinek a teplo. Většinou se objevuje nechutenství, únava, letargie, bolesti svalů a bolesti kloubů. Vždy při následném poklesu teploty pak následuje zvýšené pocení. Kromě těchto příznaků mohou být přítomny i příznaky nemoci, která zvýšenou teplotu způsobila (např. kašel u zápalu plic). Extrémní zvýšení teploty nad 40°C může být provázeno poruchou vědomí, rozvratem vnitřního prostředí s rabdomyolýzou se selháním orgánů a smrtí. Speciálně u dětí může horečka způsobit stav známý jako febrilní křeče se svalovými křečemi a poruchou vědomí, který připomíná epileptický záchvat.
Diagnostika: Diagnózu učiníme změřením pacienta teploměrem. Ideální je rtuťový teploměr. Vzhledem k tomu, že u řady onemocnění dochází k záchvatům horečky, které mohou být následované obdobím normální teploty, vyplatí se teplotu měřit opakovaně.
Léčba: Primárně je nutno léčit stav, který teplotu vyvolal (např. antibiotika u bakteriální infekce). Člověk má u sebe pochopitelně tendenci zaléčit jakoukoliv byť lehce zvýšenou teplotu (kvůli nepříjemným pocitům, aby byl schopen pracovat apod.). Na druhou stranu ale platí, že zvýšená teplota je obranná reakce organizmu, která se vyvíjela miliony let, a proto je sporné, zda být tak radikální v jejím tlumení. Z toho důvodu se obecně doporučuje teplotu do 38,5°C nesrážet a spíše ji řešit klidem na lůžku. Je nicméně jasné, že výrazně zvýšená teplota (nad 39°C a více) snížena být musí, jinak ohrožuje vnitřní prostředí organizmu a může nemocného i usmrtit.
Léky snižující tělesnou teplotu označujeme jako antipyretika. Patří mezi ně zejména nesteroidní protizánětlivé léky a léky obsahující paracetamol (např. Paralen, Paracetamol, Paramax a další). Speciálně Aspirin a další léky obsahující kyselinu acetylsalicylovou se nesmí použít u dětí, po jeho podání hrozí riziko vzniku smrtelného Reyova syndromu.
Na co by však vždy mělo být pamatováno je dostatečná hydratace pacienta. Zvýšení tělesné teploty o 1°C vede ke zvýšení ztrát tekutin o asi půl litru denně a apatický unavený člověk s horečkou obvykle nevypije dostatek tekutin. Dehydratace je závažnou komplikací horečky u starých lidí, proto je při jejich hospitalizaci v nemocnici většinou nutné zajistit dostatečné zavodnění infuzemi.
