Záněty dělohy jsou skupinou stavů, které mají nepříjemné příznaky a mohou ženu ohrozit na životě. Vzhledem k tomu, že obvykle je postižena vnitřní vrstva děložní stěny (endometrium), hovoříme odborně o endometritidách. (Poměrně specifické jsou záněty děložního hrdla, ale těm je věnován zvláštní text a zde se mu nevěnuji.)
Příčiny: Záněty dělohy bývají zejména infekční. Za normálních okolností nejsou příliš časté, protože děloha je před průnikem infekce dobře chráněna kyselým prostředím v pochvě. Riziko vzniku zánětu dělohy se zvyšuje v období po porodu, po potratu a po invazivních lékařských zákrocích týkajících se dělohy včetně jejího hrdla. Zcela specifický rizikový faktor podobného zánětu je přítomnost nitroděložního tělíska. Zánět dělohy se může objevit jako příznak pohlavně přenosných nemocí, jako jsou chlamydie a kapavka.
Projevy: Zánět dělohy se projevuje bolestmi v oblasti pánve, horečkou a obvykle i gynekologickým výtokem. Akutní bakteriální zánět této oblasti se může dále šířit na pohlavní trakt i okolní tkáně s rizikem vzniku sepse. I při úspěšném zvládnutí infekce se mohou objevit opožděné komplikace v podobě poruch plodnosti.
Diagnostika: Při podezření na zánět dělohy je nutné provést gynekologické vyšetření, děloha je zobrazitelná při ultrazvuku břicha. Parametry zánětu (např. CRP) lze hodnotit z krevních odběrů a vzorek z výtoku lze odeslat na mikrobiologické vyšetření.
Léčba: U bakteriálních zánětů dělohy jsou lékem volby antibiotika. Součástí terapie bývá klid na lůžku, podávání léků proti horečce, léků proti bolesti apod.
