Tacrolimus je lék, který se neužívá v běžné medicíně. Patří totiž mezi silná imunosupresiva, což jsou léky tlumící imunitní systém. Účinnou látkou je sloučenina takrolimus.
Princip: Takrolimus účinkuje na molekulární úrovni a tlumí funkci buněčné i nebuněčné imunity. Sloučenina blokuje aktivaci T-lymfocytů a množení B-lymfocytů a také tvorbu některých sloučenin důležitých pro funkci imunity, jako jsou lymfokiny a interferony.
Využití: Tacrolimus má velmi úzké využití, většinou je podáván pacientům po transplantacích jako prevence rejekce štěpu. To přeloženo do češtiny znamená, že má tlumit imunitní systém příjemce, aby nepoškodil transplantovaný orgán.
Podávání: Tacrolimus se vyrábí v podobě kapslí o síle 0.5 až 5 miligramů. Podává se samostatně nebo v kombinaci s jinými imunosupresivy. Lék smějí předepisovat pouze lékaři dobře obeznámení s problematikou transplantací. Dávkování je přísně individuální a záleží na koncentraci účinné látky v krvi, která se opakovaně stanovuje. Příliš nízká dávka může způsobit poškození transplantovaného orgánu imunitním systémem a příliš vysoká dávka může pacienta ohrozit vedlejšími účinky. Užívat lék bez vědomí lékaře, či v jiných než jím předepsaných dávkách je extrémně nebezpečné.
Nevýhody: Tacrolimus může mít celou řadu nežádoucích účinků, jejichž riziko roste při překročení bezpečné koncentrace preparátu v krvi. Zřejmě nejzávažnějším je riziko poškození tkáně ledvin s možností rozvoje akutního nebo chronického selhávání ledvin. Podobně jako u jiných imunosupresiv, i zde je zvýšené riziko vzniku infekcí a nádorových onemocnění vlivem oslabené imunity. Lék může poškodit kostní dřen a způsobit poruchy tvorby červených a bílých krvinek (vznik anemie) a krevních destiček. Další možné nežádoucí projevy zahrnují trávicí obtíže, psychické poruchy (hlavně nespavost), pískání v uších, vznik vysokého tlaku, zvýšení rizika vzniku cukrovky 2. typu, vyrážky, svědění kůže a mnohé další.
