Skip to main content

Imunosupresiva

Imunosupresiva jsou pestrou skupinou léků, které slouží k tlumení imunitního systému. Imunitní systém je extrémně složitý soubor buněk (bílé krvinky) a dalších sloučenin (protilátky, cytokiny, interleukiny a další), které reagují s objekty cizími našemu organizmu a snaží se je eliminovat. Imunitní procesy jsou podstatou vzniku zánětlivého procesu, kterým náš organizmus reaguje na přítomnost infekčních mikroorganizmů (bakterií, virů a plísní), cizích těles a nádorových buněk.

 

Využití

Laik se jistě zeptá, proč chceme pomocí léků tlumit funkci tak důležitého systému jako je imunita. Je to správný dotaz - většinou o oslabení imunity skutečně nemáme zájem, ale v některých případech nám nic jiného nezbývá. Z akutních stavů chceme tlumit alergické reakce, které jsou způsobeny individuální abnormální zánětlivou odpovědí při kontaktu s jinak neškodnými sloučeninami (alergeny). Chronicky podáváme imunosupresiva při autoimunitních onemocněních a po transplantacích. Autoimunitní nemoci vznikají na základě napadení a poškození různých tkání naším vlastním imunitním systémem, a proto se snažíme tuto autoagresivní reakci utlumit. U transplantací je transplantovaný orgán (tzv. štěp) pro dárce cizorodou tkání a imunitní systém dárce by jej bez dlouhodobé léčby imunosupresivy napadl a způsobil jeho odhojení (tj. zánět a ztrátu funkce orgánu).

 

 

Účinné látky

 

1. Kortikoidy - Jsou tradičními imunosupresivy s rychlým nástupem účinku. Mají velké využití v akutních stavech, kdy chceme rychlý ústup příznaků (alergické záchvaty, akutní průběh autoimunitních nemocí, riziko akutního odhojování transplantovaného štěpu), a někdy je nutné je podávat i dlouhodobě. Nicméně je nutné vědět, že chronické užívání klasických kortikoidů ve formě tablet může mít vážné nežádoucí účinky (viz. text o kortikoidech). I to je důvodem, proč je snaha podávat kortikoidy ve formách vhodných k lokálnímu podání (např. inhalační kortikoidy, kortikoidy v očních kapkách, kortikoidy v mastech, kortikoidy účinkující pouze ve střevech apod.).

 

Z používaných sloučenin známe hydrokortizon, prednison, metylprednisolon, budesonid, dexamethason, betamethason a beclometason.

 

Hydrokortizon - Hydrokortizon se s výjimkou masti (Locoid) dlouhodobě nepodává. V akutních stavech se obvykle aplikuje v injekční formě.

 

Prednison a metylprednisolon - Tyto léky se podávají systémově, tj. někdy jako tablety nebo v injekční formě. Prednison (např. lék Prednison) a metylprednisolon (např. lék Medrol, Metypred, Methylprednisolon a Solu-Medrol). Metylprednisolon je silnější než prednison a platí, že 4 miligramy metylprednisolonu se vyrovnají účinku 5 miligramů prednisonu.

 

Budesonid - Tento kortikoid se používá pro své spíše lokální účinky v inhalátorech (Miflonid, Giona Easyhaler, Pulmicort Turbuhaler, Symbicort Turbuhaler, apod.) a formách účinkujících pouze ve střevech (Budenofalk).

 

Dexamethason - Tento kortikoid má výrazné antiedematózní účinky, tj. česky řečeno působí proti otokům. Z toho důvodu se kromě klasických indikací používá v terapii otoku mozku (injekční Dexamed) a jako jeho prevence při výskytu mozkových nádorů a metastáz (tabletky Fortecortin). Kromě toho se používá v podobě kapek a mastí v očním lékařství.

 

Betamethason - Používá se zejména ve formě lokálně aplikovaných mastí a gelů v kožním lékařství.

 

Beclometason - Používá se hlavně do inhalačních preparátů k terapii astmatu a CHOPN a také jako nosní kapky.

 

2. Metotrexát - Je již dlouho užívaným imunosupresivem. Jde o látku analogickou kyselině listové, která tlumí dělení buněk. Užívá se zejména v terapii autoimunitních nemocí. Většinou způsobuje trávicí obtíže a záněty sliznice dutiny ústní s tvorbou vřídků. Příkladem jsou léky Methotrexat a Trexan.

 

3. Azathioprin - Azathioprin narušuje vývoj B- a T-lymfocytů ze skupiny bílých krvinek. Tato sloučenina je většinou relativně dobře tolerována a hodí se k dlouhodobější imunosupresi při autoimunitních nemocech. Hlavním nežádoucím účinkem je poškození kostní dřeně s poruchou krvetvorby a poklesem počtu bílých a červených krvinek a krevních destiček. Druhým důležitým nežádoucím projevem je poškození jater. Z toho důvodu by pacienti po nasazení azathioprinu měli mít opakovaně kontrolovaný krevní obraz a jaterní testy. Příkladem používaných preparátů je Azathioprin, Imuran a Azaprine.

 

4. Mykofenolát Mofetil - Tlumí funkci lymfocytů a podává se zejména pacientům po provedených transplantacích. Hlavním rizikem je porucha krvetvorby.

 

5. Cyklofosfamid - Cyklofosfamid tlumí imunitní buňky a funkci protilátek. Podává se u některých autoimunitních nemocí (systémový lupus erythematosus, některé vaskulitidy, apod.). Poměrně často vyvolává trávicí obtíže a poruchy krvetvorby.

 

6. Cyklosporin A - Tato sloučenina se podává zejména pacientům po transplantacích orgánů a u některých autoimunitních nemocí. Nejsilnější tlumivý účinek má na lymfocyty a na tvorbu protilátek. Z nežádoucích účinků bylo pozorováno poškození ledvin a vznik vysokého krevního tlaku. Cyklosporin A je obsažen například v preparátech Ciclosporin, Ciqorin, Cyclaid a Sandimmun Neoral.

 

7. Takrolimus - Je oblíbeným lékem v transplantační medicíně a užívá ho řada pacientů v potransplantačním období. Z nežádoucích účinků je opět nutno zmínit riziko poškození ledvin (značná nefrotoxicita). Takrolimus je účinnou látkou preparátů jako je např. Advagraf, Prograf, Tacrolimus a Gecrol.

 

8. Sirolimus - Tato sloučenina umí blokovat aktivaci lymfocytů. Používá se u transplantovaných pacientů. Možnou indikací je stav, kdy byla transplantována játra pacientovi, který trpěl rakovinou jater. U sirolimu se zvažuje menší riziko recidivy nádoru než u jiných imunosupresiv. Sirolimus je obsažen v preparátu Rapamune.

 

9. Syntetické protilátky - Do této kategorie spadají speciálně připravované protilátky, které cílí na konkrétní místa v imunitním systému a tím o tlumí. Tlumení by mělo být cílenější a více šetrné než u ostatních imunosupresiv. Tato forma imunosuprese se řadí do tzv. biologické terapie a využívá se u autoimunitních chorob, které nejsou zvládnutelné jinými prostředky. Terapie je finančně náročná, a proto je prováděna pouze ve specializovaných pracovištích.

 

 

Nevýhody

Vzhledem k tomu, že skupinu imunosupresiv tvoří velké množství chemicky i funkčně rozdílných účinných látek, i spektrum jejich vedlejších účinků je pestré. Obecně řečeno je tlumení imunitního systému vždy více či méně necílené a dochází k narušení schopnosti organizmu likvidovat infekční mikroorganizmy a nádorové buňky. Z toho důvodu je u lidí na dlouhodobé imunosupresi vyšší výskyt infekčních komplikací (včetně vzácnějších virových a plísňových infekcí - například cytomegalovirové infekce, aspergilové infekce a progresivní multifokální leukoencefalopatie) a poněkud vyšší riziko vzniku zhoubných nádorů. Řada imunosupresiv způsobuje poruchy krvetvorby s nedostatkem červených a bílých krvinek (včetně obávané febrilní neutropenie), jiná mohou poškodit ledviny (tj. jsou nefrotoxické, mají riziko rozvoje akutního nebo chronického selhání ledvin) anebo játra. O konkrétních problémech si přečtěte výše u jednotlivých jmenovaných sloučenin.

 
 
 



 

Pravda o přírodních přípravcích:
Lékárník s praxí 10 let v oboru superpotravin a bylin.
1318 článku o nemocech, bylinách a potravinách.
Strava a bylinky nejsou vše, ale působí na naše zdraví.
Mix stravy a bylin zpracovávám na webu Dr.Mix