Srdeční stěna má ve svém průřezu tři základní vrstvy - vnitřní endokard, střední myokard a zevní epikard, přičemž epikard je vlastně součástí perikardu.

 

Endokard - Jde o tenkou vnitřní vrstvu, která vystýlá srdeční dutiny (viz srdeční oddíly) a vyskytuje se i na povrchu srdečních chlopní. Je tvořena vrstvou buněk odpovídající endotelu krevních cév a pod nimi tenkou vrstvou vaziva. Klinicky významné jsou záněty této vrstvy (endokarditida). Jejich příčinou bývá zejména bakteriální zánět, který vzniká v důsledku průniku bakterií do cévního řečiště. Náchylné ke vzniku této infekční endokarditidy je zejména endokard nějakým způsobem narušených chlopní. Z toho důvodu se rizikovým pacientům s některými nemocemi chlopní podávají preventivně antibiotika před určitými zákroky, u nichž se krátkodobý průnik bakterií do krevního řečiště očekává (např. některé zubní zákroky).

Subendokardiální vrstva – Tato vrstva je tenká, je tvořena vazivem a probíhají v ní cévy, nervy a převodní systém srdeční. Endokard a subendokardiální vrstva mohou být dominantně postiženy u některých méně rozsáhlých subendokardiálních infarktů. Ačkoliv vlastní myokard není u tohoto typu infarktů až tak silně postižen, mohou být velice nebezpečné z důvodu poškození převodního systému srdečního s následným vznikem arytmií.

 

Myokard - Myokard je svalová vrstva. Pro funkci srdce je zcela zásadní, protože právě zde se provádí kontrakce srdečních oddílů. U jednotlivých srdečních oddílů je různě vyvinutá. Zatímco obě síně a pravá komora mají svalovou vrstvu relativně tenkou, v levé komoře je výrazně mohutnější (12-14 mm), protože musí vyvíjet dostatečnou sílu k vypuzení krve do aorty a odtud do celého systémového oběhu.

Základním stavebním kamenem myokardu jsou kardiomyocyty. Jde o svalové buňky, které mají tvar písmene a jsou vzájemně pevně propojeny do rozsáhlejší síťovité struktury. Kardiomyocyty obsahují kontraktilní myofibrily, jsou bohaté na mitochondrie a mají dobře vyvinutý Golgiho komplex. V jejich okolí jsou podpůrné fibroblasty produkující vazivo. Zdrojem energie pro kontrakci kardiomyocytů je nepřekvapivě ATP.

Vrstva myokardu může být postižena ischemií v případě ischemické choroby srdeční a u infarktů myokardu dochází k její nekróze. Kromě toho může být myokardiální vrstva postižena zánětlivými (myokarditidy) i nezánětlivými chorobami (kardiomyopatie).

schéma struktury myokardu tvořené těsně spojenými kardiomyocyty

 

Epikard (viscerální perikard) - Epikard tvoří zevní část srdeční stěny. Jde o vazivo, které je v podstatě viscerální částí perikardu (osrdečníku).

 

Parietální perikard - Parietální část perikardu je vazivový vak obalující srdce. Mezi viscerální a parietální částí perikardu je perikardiální dutina, ve které se nachází jen minimální množství tekutiny (udává se 40-50 mililitrů), která daný prostor lubrikuje a usnadňuje tak srdeční kontrakce. Samotný parietální perikard má vnitřní (serózní) a zevní (fibrózní) vrstvu.

Klinický význam má tato oblast v zásadě dvojí. Za prvé existují záněty perikardu (perikarditidy), které mohou klinikou a nálezem na EKG zdařile imitovat infarkt (viz příslušné EKG). Za druhé se objevují situace, při kterých dojde ke zmnožení tekutiny v perikardiálním vaku, což může mít za následek selhávání srdce jako pumpy a vznik srdeční tamponády.

 


Pomohl vám můj web? Zvažte prosím jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  zdroje: základní zdroje textů