Hypereozinofilní syndrom (též hypereosinofilní syndrom) je skupina vzácných onemocnění, které způsobují postižení řady orgánových systémů.
Příčiny: Příčina vzniku hypereozinofilního syndromu není známá. V krvi postiženého jedince dochází k výraznému zvýšení počtu eozinofilů (eozinofilních granulocytů), což jsou speciální bílé krvinky, které slouží k boji proti parazitům a účastní se průběhu alergických reakcí.
Projevy: Při hypereozinofilním syndromu bývá nejčastěji postižena kůže, srdce a centrální nervový systém. Objevují se různé kožní vyrážky, při onemocnění srdce se může rozvinout tzv. Löfflerova endokarditida (riziko srdečního selhávání a poruch srdečního rytmu) a při postižení nervového systému byly popisovány stavy zmatenosti, poruchy paměti a motání hlavy. Kromě toho se mohou objevit i další nespecifické příznaky, jako je zvýšená tělesná teplota, úbytek na váze a zvětšení jater a sleziny.
Diagnostika: Základem jsou některé z výše zmíněných příznaků a abnormální krevní obraz, v němž najdeme mnohonásobně zvýšené množství eozinofilů. Za normálních okolností je eozinofilů z celkového počtu bílých krvinek naprosté minimum. Další vyšetřovací metody závisí na postiženém orgánu, například u srdce má význam magnetická rezonance a biopsie, u kožního postižení opět může v diagnostice pomoci biopsie z kožního ložiska.
Léčba: Záleží na konkrétní formě hypereozinofilního syndromu. Vzhledem k zánětlivému charakteru choroby velice často pomáhají protizánětlivé léky ze skupiny kortikosteroidů a ze skupiny imunosupresiv, přičemž se zkouší i preparáty biologické léčby.
