Skip to main content
 

Muchomůrka zelená - otrava

Otravu muchomůrkou zelenou jsem zařadil do textů o nemocech pro její závažnost. Otrava touto houbou totiž nezřídka končí smrtí (nebo alespoň těžkými následky) a v našem houbařství milujícím národě občas k podobné tragédii dojde.

 

Příčiny: Příčinou otravy je celá řada jedovatých alkaloidů, které se v muchomůrce zelené nachází. Nejznámější z nich jsou amanitin a faloidin. Tyto toxiny jsou prudce nebezpečné zejména pro jaterní tkáň i v relativně malém množství. Odhaduje se, že smrtící dávka toxinů se nachází v několika desítkách gramů muchomůrky zelené. K smrtelné otravě tedy postačuje jediná zkonzumovaná plodnice a mnohdy stačí i méně.

 

A proč k otravám muchomůrkou zelenou dochází? Prakticky vždy se jedná o omyl. Řada lidí sbírá houby, které dobře nezná a pak si může splést muchomůrku zelenou s žampionem nebo masákem. Problém je, že když houbař amatér nerozezná houby na pohled, podle chuti to už teprve nezvládne – muchomůrka zelená, ač prudce jedovatá, je prý poměrně chutná.

 

 

Projevy: Projevy jsou velmi zákeřné, protože se rozvíjí až značnou dobu po požití houby, kdy je odstranění jedu z organismu velmi obtížné. Dominuje akutní zánět jater s těžkým narušením jejich funkce. První příznaky se obvykle objevují až za více než jeden den od požití. Jedná se o silné průjmy provázené bolestmi břicha, nechutenstvím a zvracením. Zvracení spojené s průjmy vede k dehydrataci. Přežije-li dotyčný tuto fázi, může u něj dojít k selhání jater poškozených jedovatými látkami. Těžké narušení funkce jater může člověka spolehlivě usmrtit, protože játra jako chemická továrna těla jsou zodpovědná za odbourávání zplodin našeho metabolismu. Nefunkční játra vedou k akumulaci těchto zplodin v těle a k následnému poškození mozku. Často poškozeným orgánem jsou i ledviny, které mohou selhat taktéž. Kombinace akutně selháných jater a ledvin je nepochybně život ohrožující stav.

 

 

Prevence: Hlavní prevencí je nesbírat houby, které dobře neznáte. Pro zkušeného houbaře je jistě snadné odlišit muchomůrku zelenou od žampionu, ne každý je však zkušený houbař. Pokud už člověk sní nějakou podezřelou houbu a začne mít strach, je vhodné navštívit lékaře co nejdříve. Čím dříve se začne s případnou léčbou, tím u otravy muchomůrkou zelenou lépe.

 

 

Diagnostika: Není to lehké – diagnózu lze odhadnout z klinických příznaků, obzvláště pokud získáme informace o požití hub v posledních dnech. Nejcennější je, pokud se nám povede získat vzorky oněch hub – například při výplachu žaludku, apod. Po odeslání na toxikologické vyšetření z nich lze zjistit přítomnost jedu. Velmi důležité je vzít člověku krev a zjistit jaterní testy (vypoví o poškození jater) a pak hladinu močoviny s kreatininem (informují o funkci a poškození ledvin).

 

 

Léčba: Záleží na tom, kdy a v jakém stavu pacient přijde. Pokud někdo přijde s tím, že před několika málo hodinami snědl neznámou houbu, je nejlepším řešením výplach žaludku. Houby jsou dost „těžká“ potravina a v žaludku leží až 6 hodin. Po této době lze výplach provést také, ale v případě otravy se již jed nejspíše vstřebal. Ať tak nebo tak je získaný obsah žaludku cenným materiálem pro toxikologické vyšetření. Určitě se nic nezkazí podáním vysokých dávek živočišného uhlí, které může v trávícím traktu část jedu vychytat a zabránit jeho vstřebání. Kromě toho se podávají látky typu penicilinu G a silymarinu, které pomáhají chránit jaterní tkáň před účinky jedu. Některé případy si mohou vyžádat transplantaci jater, což je nicméně náročný operační zákrok s řadou možných komplikací.

 
Print Friendly and PDF


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů