Podvýživa znamená stavy s nedostatkem živin a odborně se (ne zcela přesně) označuje jako malnutrice. Celkově je nutno říci, že rozlišujeme podvýživu stran nedostatku základních živin (bílkoviny, tuky, cukry) a podvýživu stran tzv. mikronutrientů (nedostatek minerálů a nedostatek vitaminů).
Příčiny podvýživy:
1. Nedostatečný příjem potravy – Nedostatečný příjem potravy se týká zejména některých pacientů ve vážných stavech, lidí trpících demencí, chronických alkoholiků, bezdomovců a žen s mentální anorexií, tedy celkově je v naší Evropské populaci spíše vzácný. Velmi časté jsou nicméně stavy spojené s nedostatkem určitých vitaminů a minerálů, které se mohou objevit i u lidí s dostatečným příjmem potravy z hlediska množství, ale nevyhovující kvality a pestrosti. Specifickým typem lidí ohrožených nedostatkem některých živin jsou radikálnější vegetariáni. Další speciální problematikou je ohrožení podvýživou u jedinců s poruchami polykání, kteří by sice rádi jedli, ale nemohou.
2. Poruchy vstřebávání živin – Prakticky všechna onemocnění trávicího traktu, která způsobují narušené vstřebávání živin, mohou vést k podvýživě. Zahrnují se sem infekční procesy (hlavně parazitární onemocnění a vzácnější Whippleova choroba), zánětlivé stavy, jako je celiakie a některé formy Crohnovy nemoci, dále pak onemocnění slinivky břišní (chronická pankreatitida), nemoci žlučových cest, syndrom krátkého střeva, syndrom bakteriálního přerůstání a další.
3. Pacienti v akutních stavech – U lidí v závažných akutních stavech (jako jsou rozsáhlá traumata, septické stavy a další) dochází k přenastavení metabolizmu, kdy je metabolický útlum vystřídán zvýšenou aktivitou metabolizmu s vysokou spotřebou energie. Tento tzv. katabolický („odbourávací“) stav se vyznačuje získáváním energie ze zásob vlastního organizmu, bohužel zejména ze svalové hmoty. Právě v této chvíli je nutné pacienta dostatečně živit, aby se důsledky tohoto stavu minimalizovaly. Je nutné si uvědomit, že velká většina podvyživených jedinců jsou v našem státě právě nemocniční pacienti.
4. Nemocní s nádorovými procesy – Pacienti s generalizovanými nádorovými procesy, tj. s rakovinou rozšířenou po těle s metastázami, prakticky vždy hubnou. To je jednak dáno celkovou zánětlivou odpovědí imunitního systému na nádor, při které dochází k odbourávání energetických zásob, a jednak je to způsobeno současným nedostatečným příjem živin při nechutenství.
Komplikace: Nedostatek živin vede ke ztrátě svalové hmoty, zeslábnutí, oslabení imunity, a zvýšenému riziku infekcí. Oslabení dýchacích svalů činí nemocné velmi náchylné ke vzniku zápalu plic. O důsledcích deficitu jednotlivých vitaminů a minerálů si přečtěte v příslušných článcích.
Terapie: Základem terapie je dostatečný přísun živin a energie včetně minerálů a vitaminů. Kromě toho je nutné léčit stavy, které vedou k poruchám vstřebávání živin trávicím traktem. Výživa pacientů v těžkých stavech je kapitolou sama pro sebe. Obecně řekněme, že ideální je podávání stravy do trávicího traktu ve formě „sippingu“, tj. pomalého popíjení výživových doplňků bohatých na živiny a energii, nebo podávání potravy v podobě enterální výživy. Enterální výživou se obvykle myslí podávání speciální výživy pomocí sondy zavedené nosem do žaludku (nasogastrická sonda) nebo až do tenkého střeva (nasojejunální sonda). Zcela speciální možností zajistit enterální výživu je pak PEG (hadička zavedená přes břišní stěnu přímo do žaludku). Kromě enterální výživy známe i výživu parenterální, což znamená podávání speciálně připravených výživových roztoků nitrožilně. Výhodou je vcelku jednoduché podání, nevýhodou je obcházení trávicího traktu, které není dobré pro střevní sliznici. Parenterální výživa je tak vhodná pouze pro krátkodobou překlenovací fázi a měla by poté být nahrazena přirozenější výživou enterální.
Cílené vyživování pacienta v pokročilé fázi nádorového onemocnění, kdy již není aktivně léčen, se nedoporučuje s výjimkou normálního příjmu potravy a eventuálně sippingu.
Zdroje
http://www.who.int
https://www.medicalnewstoday.com
