Vitamin D je důležitá sloučenina, kterou si je naše tělo schopné syntetizovat. Chemicky je mimochodem poměrně obtížné vitamin D jednoznačně definovat, protože jde o celou skupinu sloučenin. Biologicky nejúčinnější a konečnou formou vitaminu D je sloučenina kalcitriol a o ní si povíme níže. Hlavní význam má vitaminu D pro metabolismus vápníku.
Příjem a tvorba vitaminu D
S tvorbou vitaminu D je to poměrně složité. Existuje živočišný vitamin D3 (cholekalciferol) a rostlinný vitamin D2 (ergokalciferol). Oba tyto vitaminy přijímáme z potravy, vstřebávají se klasicky v tenkém střevě stejně jako většina ostatních sloučenin. Drtivá většina funkčního vitaminu D je u nás odvozena ze zmíněného cholekalciferolu (D3).
Většinu vitaminu D3 ovšem naše tělo nezíská z potravy, ale musí si ho vyrobit samo. K jeho vzniku dochází v kůži. Pro vznik vitamin D3 je nezbytně nutné UV záření a vyšší teplota.
Další cesta syntézy účinnějších forem vitaminu D probíhá v játrech, kde hydroxylací cholekalciferolu vzniká tzv. kalcidiol (z ergokalciferolu vzniká erkalcidiol) Poslední krok se pak odehrává v ledvinách, kde další hydroxylací vzniká nejaktivnější forma vitaminu D označovaná jako kalcitriol (z D2 analogicky erkalcitriol).
Schéma - syntéza vitaminu D
Význam vitaminu D
Vitamin D se podílí zejména na metabolismu vápníku, zvyšuje vstřebávání vápníku z tenkého střeva a zpětnou resorpci v ledvinách a podporuje mineralizaci kostí. Kromě toho má vliv na funkci imunitního systému.
Proč je to důležité?
-
Vitamin D se podává v kombinaci s vápníkem v rámci léčby a-nebo prevence osteoporózy.
-
Těžší nedostatek vitaminu D vede k narušené mineralizaci kostí. V dětství vzniká křivice, v dospělosti osteomalacie.
-
Vitaminem D je teoreticky možné se předávkovat, hlavním důsledkem je hyperkalcemie a její komplikace.
