Ledvina je orgán, který je velice důležitý ohledně regulace krevního tlaku. Je to docela logické. Krevní tlak mimo jiné závisí na objemu tekutiny a osmoticky aktivních látek v cévách a ledviny se podílí na regulaci objemu tělesných tekutin. Ve skutečnosti je to nicméně složitější a krevní tlak se v ledvinách reguluje na více úrovních. Nejprve je nutné znát základy funkční stavby ledviny.
Základní funkční jednotkou ledviny je nefron. Skládá se z Malpighiho tělíska, odvodných tubulů a sběrného kanálku.
-
Malpighiho tělísko je složené z glomerulu a Bowmanova pouzdra a slouží k filtraci krve a vzniku primární moči.
-
Vývodné tubuly a kanálky (proximální tubulus, Henleova klička a distální tubulus) a sběrný kanálek odvádějí moč směrem do ledvinné pánvičky a dochází v nich k úpravám objemu, složení a koncentrace moči. Je to dáno přechody molekul vody a iontů mezi tubuly a okolní dření, přičemž jednotlivé části tubulů mají pro vodu a ionty odlišnou propustnost.
Detailnější informace o nefronu najdete v textu o tvorbě moči, zde nám výše uvedené bude postačovat.
Regulace krevního tlaku ledvinou
1. Změny objemu tělesné tekutiny – Stran regulace objemu tělesné tekutiny se uplatňuje zejména antidiuretický hormon (ADH), který ovlivňuje zpětnou resorpci molekul vody v distálním tubulu a sběrném kanálku.
Pro regulaci krevního tlaku v ledvině má ovšem ještě větší význam hormon aldosteron produkovaný v nadledvinách. Má mnoho funkcí, v distálním tubulu aktivuje membránové transportéry Na+/K+, které do tubulů sekretují K+ a naopak do dřeně (a odtud do krve) resorbují Na+. Sodík je osmoticky následován vodou, což vede ke zvýšení náplně cév a tím i ke zvýšení krevního tlaku.
2. Produkce reninu – V blízkosti glomerulu se vyskytuje tzv. juxtaglomelurální aparát. Na jeho funkci se částečně podílí blízko probíhající úsek distálního ledvinného tubulu a céva přivádějící krev do glomerulu (vas afferens). Juxtaglomerulární aparát je schopen sledovat krevní tlak v ledvinných cévách a koncentraci sodíku v moči protékající distálním tubulem. Buňky juxtaglomelurálního aparátu jsou schopné produkovat enzym renin.
Renin je důležitou součástí renin-angiotenzin-aldosteronového systému (RAS nebo RAAS). Jeho produkce se zvyšuje, pokud juxtaglomerulání aparát svými receptory detekuje pokles krevního tlaku ve vas afferens, nebo pokles koncentrace sodíku v distálním tubulu. Renin umožní přeměnu sloučeniny angiotenzinogen na angiotenzin I a ten je následně přeměňován za účasti enzymu ACE na silnější angiotenzin II. Angiotenzin II má mnoho funkcí, zvyšuje tonus hladké svaloviny cév a zvyšuje produkci aldosteronu (čímž vlastně renin zpětně ovlivňuje ledviny – viz výše).
Proč je to důležité?
-
Zdá se, že je to podané příliš podrobně, ale je to skutečně důležité. Na základě těchto znalostí totiž funguje významná část antihypertenziv.
-
Léky ze skupiny ACE-inhibitorů zasahují v místě přeměny angiotenzinu I na angiotenzin II (blokují ACE enzym). Kromě toho způsobí vasokonstrikci odvodné cévy glomerulů (tj. vas efferens). Tím se v glomerulech zvyšuje tlak, což inhibuje uvolňování reninu. ACE-I proto patří k nejpoužívanějším antihypertenzivům.
-
Léky ze skupiny sartanů blokují receptory pro angiotenzin II. Jsou o něco méně účinné než ACE-inhibitory a bývají druhou volbou.
-
Moderní sloučenina aliskiren přímo blokuje přímo funkci reninu, takže narušuje přeměnu angiotenzinogenu na angiotenzin I. Lze ji použít jako účinné antihypertenzivum.
-
Účinek aldosteronu na distální tubulus ledviny účinně blokuje sloučenina spironolakton, která patří do skupiny diuretik. Důsledkem je snížená resorpce sodíku s poklesem krevního tlaku. Vedlejším efektem je retence draslíku v organizmu.
-
Při hyperaldosteronismu (zvýšená produkce aldosteronu) bez ohledu na jeho příčinu je zvýšený efekt aldosteronu na distální tubulus ledviny, dochází ke zvýšeným ztrátám draslíku do moči a naopak ke zvýšené resorpci sodíkových iontů (a s ním i vody). Důsledkem je hypertenze a hypokalemie.
-
Problém v regulaci tlaku ledvinou nastává při zúžení renální tepny, obvykle jde o důsledek aterosklerózy. Do ledviny přitéká méně krve a juxtaglomerulární aparát to hodnotí jako pokles krevního tlaku, což vede ke zvýšené syntéze reninu a zvýšené aktivitě RAS systému se vznikem hypertenze. Více najdete v příslušném textu.
