Hepatorenální syndrom je velice nebezpečný stav, který postiženého ohrožuje na životě. podstatou syndromu je těžké poškození jater, které je následováno akutním selháním ledvin.
Příčiny: Na počátku je selhávání jater, které je obvykle projevem jaterní cirhózy. Obvykle se v našich zeměpisných šířkách jedná o důsledek požívání alkoholu. Selhávající játra pak různými mechanismy způsobí narušení krevního toku v ledvinách a následně začne docházet k jejich selhávání.
Pro mediky: Podstatou syndromu je fakt, že portální hypertenze vede přes oxid dusnatý k rozšíření cév splanchniku a k jeho překrvení. To vede ke snížení objemu krve v celém krevním řečišti mimo splanchnikus. Ledviny tuto změnu zaregistrují a pokusí se pomocí renin-angiotenzinového systému udržet krevní tlak. Důsledkem této obranné reakce je však paradoxně i zúžení tepének v ledvinách. Kombinace poklesu krevního tlaku a zúžení ledvinných tepének je pro ledviny devastující.
Projevy: Selhání dvou takto důležitých orgánů, které pomáhají udržet stabilitu vnitřního prostředí a slouží k odvádění většiny zplodin metabolismu je skutečně závažný a i přes maximální léčbu nezřídka vede ke smrti. Viditelné projevy jsou obvykle kombinací projevů jaterní cirhózy a s ní související portální hypertenze (pavoučkové névy, žloutenka, ascites, hubnutí, jícnové varixy, poruchy chování apod.) a akutního selhání ledvin (zástava močení, poruchy vnitřního prostředí organizmu). Detailněji si o nich můžete přečíst v obou zmíněných textech.
Diagnóza: Diagnóza se stanovuje zjištěním selhání jater a současného selhání ledvin. Oboje lze zjistit z krevních náběrů - narušená funkce jater vede ke zvýšení koncentrace bilirubinu a zvýšení jaterních testů. Varovné je i zvýšení odpadních látek, z nichž stanovujeme například amoniak. Selhání ledvin je spojeno s poruchou odtoku moči a hromaděním dalších zplodin v organismu - obvykle nalézáme zvýšení koncentrace močoviny a kreatininu.
Léčba: Záleží na tíži stavu. Těžké selhání ledvin u hepatorenálního syndromu obvykle vyžaduje komplexní péči na interní JIP nebo na oddělení ARO. Základem léčby je pokusit se snížit rozšíření cév splanchniku a k jejich zúžení se podává terlipresin (např. lék Remestyp). V případě těžkého rozvratu vnitřního prostředí je třeba provádět očišťování krve dialýzou a čekat, zda se funkce ledvin zlepší. Smrt je však i přes veškerou péči velmi častá. Pacienta s méně těžkým hepatorenálním syndromem lze zachránit, léčí se selhávání jater, podávají se infuze a albumin k udržení krevního tlaku. Relativně dobrý efekt mívá zavedení TIPS. Je to umělá spojka, kterou lékaři prostrčí skrze játra a umožní tak snadnější odtok krve z portální žíly do dolní duté žíly, než má krev přes cirhotickou jaterní tkáň. Ideální možností léčby by bylo provedení transplantace jater, ale na druhou stranu je nutno vzít v úvahu, kolik pacientů ve stadiu hepatorenálního syndromu by bylo tak obtížné operace schopno (nehledě na to, že transplantace jater nespolupracujícímu alkoholikovi je vyhození peněz a jater z okna).
Zdroje
https://www.healthline.com
https://emedicine.medscape.com
