Skip to main content
 


Střevní píštěle

Střevní píštěle jsou abnormální spojky mezi střevní dutinou a jiným dutým orgánem nebo povrchem těla. Jsou komplikací některých zánětlivých nemocí trávicího traktu a mohou svému nositeli velmi výrazně zhoršit kvalitu života.

 

Obecně lze střevní píštěle dělit na zevní (střevo-povrch těla) a vnitřní (střevo-střevo, nebo střevo-jiný orgán).

 

Příčiny: Střevní píštěle jsou kanálky, které mohou vznikat při zánětlivých procesech v dutině břišní. Typické je to zejména pro zánětlivou autoimunitní chorobu známou jako Crohnova nemoc a pak také pro těžší formy divertikulitidy (zánět střevních výchlipek). Píštěle mohou doprovázet i některé formy rakovina tlustého střeva a mohou druhotně vzniknout i po rozsáhlejších chirurgických zákrocích v dutině břišní. Stejně tak vznik píštělí někdy následuje po ozařování dutiny břišní při léčbě nádorových onemocnění, píštěle v tomto případě vznikají v rámci radiační kolitidy. Píštěl mezi střevem a žaludkem se může objevit u dlouhodobě neléčeného žaludečního vředu, který proroste z žaludku do střeva a tyto orgány propojí.

 

 

Projevy: Střevní píštěle mohou fungovat jako zkratky, kterými střevní obsah proteče rychleji než by měl a to způsobí narušení vstřebávání živin, průjmy a někdy i dehydrataci.

Píštěle kromě toho často způsobují, že se střevní obsah (tj. stolice) dostává tam, kam by neměl. Jde už jen o to, kam píštěl vyúsťuje. Pro Crohnovu nemoc jsou typické tzv. perianální píštěle, které vyúsťují na povrchu kůže při konečníku. Může dojít i k porušení svěrače a vzniku inkontinence stolice. Vytékání stolice značně zhoršuje hygienu a může způsobit hnisavé kožní záněty. Píštěle ovšem mohou ústit nejen na povrch těla, ale i do jiných dutých orgánů dutiny břišní jako je například močový měchýř a pochva. V takovém případě se stolice dostává do močové soustavy nebo do gynekologického traktu, odkud vytéká a způsobuje jeho infekce. U píštělí spojující střevo s žaludkem může zápach stolice jdoucí ze střeva do žaludku způsobit velmi nepříjemný zápach z úst.

 

 

Schéma ukazuje dva typy píštělí - perianální píštěl vystupující z konečníku

na povrch těla a rektovezikální píštěl spojující konečník s močovým měchýřem.

 

 

Diagnostika: Přítomnost zevních píštělí ústících na povrch těla může lékař vidět na vlastní oči. Vnitřní píštěle propojující střevo s jiným orgánem můžeme nejlépe vizualizovat pomocí různých kontrastních látek, které aplikujeme do trávicího traktu nebo přímo do píštěle (tzv. fistulografie) a následně pomocí zobrazovacích metod (rentgen nebo CT vyšetření) díky toku těchto látek sledujeme, kudy píštěl vede a kde ústí. V tenkém střevě je velmi výnosným vyšetřením CT enteroklýza. Poměry v tlustém střevě (a eventuálně v žaludku) si pak můžeme vizualizovat endoskopickými metodami jako je kolonoskopie (a gastroskopie).

 

 

Léčba: Léčba píštělí je mnohdy svízelná a musí být vždy individuální. Obecně řečeno se snažíme léčit příčinu vzniku píštěle, například se  pokoušíme tlumit průběh Crohnovy nemoci. Infekční komplikace píštělí léčíme antibiotiky a nemocným zajišťujeme dostatek živin. V některých případech může být nutné na nějakou dobu nahradit příjem potravy ústy za parenterální výživu (tj. speciální výživové roztoky podávané nitrožilně), abychom dovolili střevu si odpočinout a usnadnili hojivé procesy. Za ideálních okolností se po určité době píštěle samy vyhojí, v opačném případě se dají chirurgicky odstranit buď píštěle nebo přímo postižené části střeva. Přetrvává-li však chorobný stav, který vznik píštělí způsobil, je pravděpodobnost jejich znovuobjevení velmi vysoká.

 


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů