Skip to main content
 



Střevní píštěle

Střevní píštěle jsou abnormální spojky mezi střevní dutinou a jiným dutým orgánem nebo povrchem těla. Jsou komplikací některých zánětlivých nemocí trávicího traktu a mohou svému nositeli velmi výrazně zhoršit kvalitu života.

 

Obecně lze střevní píštěle dělit na zevní (střevo-povrch těla) a vnitřní (střevo-střevo, nebo střevo-jiný orgán).

 

Příčiny: Střevní píštěle jsou kanálky, které mohou vznikat při zánětlivých procesech v dutině břišní. Typické je to zejména pro zánětlivou autoimunitní chorobu známou jako Crohnova nemoc a pak také pro těžší formy divertikulitidy (zánět střevních výchlipek). Píštěle mohou doprovázet i některé formy rakovina tlustého střeva a mohou druhotně vzniknout i po rozsáhlejších chirurgických zákrocích v dutině břišní. Stejně tak vznik píštělí někdy následuje po ozařování dutiny břišní při léčbě nádorových onemocnění, píštěle v tomto případě vznikají v rámci radiační kolitidy. Píštěl mezi střevem a žaludkem se může objevit u dlouhodobě neléčeného žaludečního vředu, který proroste z žaludku do střeva a tyto orgány propojí.

 

 

Projevy: Střevní píštěle mohou fungovat jako zkratky, kterými střevní obsah proteče rychleji než by měl a to způsobí narušení vstřebávání živin, průjmy a někdy i dehydrataci.

Píštěle kromě toho často způsobují, že se střevní obsah (tj. stolice) dostává tam, kam by neměl. Jde už jen o to, kam píštěl vyúsťuje. Pro Crohnovu nemoc jsou typické tzv. perianální píštěle, které vyúsťují na povrchu kůže při konečníku. Může dojít i k porušení svěrače a vzniku inkontinence stolice. Vytékání stolice značně zhoršuje hygienu a může způsobit hnisavé kožní záněty. Píštěle ovšem mohou ústit nejen na povrch těla, ale i do jiných dutých orgánů dutiny břišní jako je například močový měchýř a pochva. V takovém případě se stolice dostává do močové soustavy nebo do gynekologického traktu, odkud vytéká a způsobuje jeho infekce. U píštělí spojující střevo s žaludkem může zápach stolice jdoucí ze střeva do žaludku způsobit velmi nepříjemný zápach z úst.

 

 

Schéma ukazuje dva typy píštělí - perianální píštěl vystupující z konečníku

na povrch těla a rektovezikální píštěl spojující konečník s močovým měchýřem.

 

 

Diagnostika: Přítomnost zevních píštělí ústících na povrch těla může lékař vidět na vlastní oči. Vnitřní píštěle propojující střevo s jiným orgánem můžeme nejlépe vizualizovat pomocí různých kontrastních látek, které aplikujeme do trávicího traktu nebo přímo do píštěle (tzv. fistulografie) a následně pomocí zobrazovacích metod (rentgen nebo CT vyšetření) díky toku těchto látek sledujeme, kudy píštěl vede a kde ústí. V tenkém střevě je velmi výnosným vyšetřením CT enteroklýza. Poměry v tlustém střevě (a eventuálně v žaludku) si pak můžeme vizualizovat endoskopickými metodami jako je kolonoskopie (a gastroskopie).

 

 

Léčba: Léčba píštělí je mnohdy svízelná a musí být vždy individuální. Obecně řečeno se snažíme léčit příčinu vzniku píštěle, například se  pokoušíme tlumit průběh Crohnovy nemoci. Infekční komplikace píštělí léčíme antibiotiky a nemocným zajišťujeme dostatek živin. V některých případech může být nutné na nějakou dobu nahradit příjem potravy ústy za parenterální výživu (tj. speciální výživové roztoky podávané nitrožilně), abychom dovolili střevu si odpočinout a usnadnili hojivé procesy. Za ideálních okolností se po určité době píštěle samy vyhojí, v opačném případě se dají chirurgicky odstranit buď píštěle nebo přímo postižené části střeva. Přetrvává-li však chorobný stav, který vznik píštělí způsobil, je pravděpodobnost jejich znovuobjevení velmi vysoká.

 
Print Friendly and PDF


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů