Bazální ganglia jsou anatomicky ohraničené útvary šedé hmoty mozkové uložené v hloubi bílé hmoty mozku. Patří mezi ně nucleus caudatus, putamen a globus pallidus (putamen a globus pallidus se dohromady označuje jako nucleus lentiformis). Bazální ganglia mají velkou řadu funkcí a je velice těžké je všechny obsáhnout. Řekněme obecně, že jsou důležité pro komunikaci mezi mozkovou kůrou a mozkovým kmenem a hrají význam v řízení a koordinaci motoriky, pro proces učení a pro tvorbu paměti.

Bazální ganglia mozku jsou skupinou jader šedé mozkové hmoty, které se nachází v hloubce bílé hmoty koncového mozku. Můžeme je proto zařadit mezi podkorové (subkortikální) struktury. Bazální ganglia jsou párová a najdeme je uvnitř obou mozkových hemisfér.

Rozlišujeme tři základní jádra tvořící bazální ganglia:

Nucleus caudatus a putamen jsou spojeny tenkými pruhy šedé hmoty mozkové a dohromady je označujeme jako corpus striatum. Globus pallidus a putamen se dohromady označují jako nucleus lentiformis.

Funkčně má k bazálním gangliím velmi úzký vztah subthalamus (přesněji nucleus subthalamicus) lokalizovaný v mezimozku a substantia nigra lokalizovaná ve středním mozku. Anatomicky se ovšem mezi bazální ganglia neřadí. Substantia nigra obsahuje buňky tvořící dopamin, který ovlivňuje corpus striatum.

Schéma - bazální ganglia na frontálním řezu mozkem

 

Význam bazálních ganglií

Bazální ganglia hrají velmi důležitou roli v motorice. Nervové signály volní motoriky sice vznikají v mozkové kůře, ale v bazálních gangliích dochází k plánování, nastartování, koordinaci a zjemňování pohybů. Kromě toho se bazální ganglia zřejmě účastní procesu na vzniku a udržení paměti a na procesu rozhodování.

Informace do bazální ganglií přicházejí z korových oblastí koncového mozku, ze substantia nigra, z thalamu a z retikulární formace. Z bazálních ganglií vychází informace především do thalamu a do mozkového kmene. Ve výsledku mohou bazální ganglia pohyby buď stimulovat, nebo inhibovat.

 

Proč je to důležité?

  • Poruchy bazálních ganglií mohou vést k řadě pohybových poruch. Samotný vznik volní motoriky bývá sice u těchto poruch zachován, ale je narušena kvalita pohybů. Toto narušení může být buď ve smyslu zvýšené rigidity a snížené hybnosti (hypokineticko-hypertonické poruchy), nebo naopak (hyperkineticko-hypotonické poruchy).

  • Parkinsonova nemoc je nejznámější hypokineticko-hypertonické porucha. Její podstatou je úbytek buněk v substantia nigra, což vede k poklesu tamní syntézy dopaminu. Onemocnění má řadu projevů, typické jsou poruchy startování pohybů, klidový třes, rigidita a mnohé další. Více informací najdete v příslušném textu.

  • Chorea je typickým příkladem hyperkineticko-hypotonické poruchy a jsou pro ni typické abnormální rychlé a kroutivé pohyby. Vzniká v důsledku poškození bazálních ganglií s následnou ztrátou inhibice pohybů. Stavů, které označujeme slovem chorea, je větší množství a mají různé doprovodné příznaky a různou prognózu. Více najdete v příslušném textu.

  • Balismus je považován za podtyp chorey a jsou pro něj typické velmi prudké a bizarní mimovolní pohyby končetin. Detaily opět najdete v příslušném textu.

 


Pomohl vám můj web? Zvažte prosím jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  zdroje: základní zdroje textů