Zánět mozku se odborně označuje jako encefalitida. Může se jednat o extrémně závažný stav s dramatickými příznaky, který bez včasné léčby může být smrtelný.
Příčiny: Encefalitidy jsou v drtivé většině případů infekční, může se jednat o virové, bakteriální nebo parazitární encefalitidy. U bakteriálních zánětů mozku jde poměrně často o rozšíření infekce ze zánětu mozkových blan (meningitida) za vzniku tzv. meningoencefalitidy. Kromě toho může jít o průnik infekce z krve, nebo dokonce z okolí (při poraněních lebky). Bakteriální záněty mohou buďto probíhat neohraničeně, což je běžnější, nebo ohraničeně jako mozkové abscesy. Velmi závažné jsou meningoencefalitidy způsobené meningokokem, hemofilem a některými bakteriemi ze skupiny streptokoků (pneumokok). Dále je vhodné zmínit encefalitidu jako jednu z možnou forem Lymské boreliózy. U oslabených jedinců může encefalitidu způsobit i bakterie tuberkulózy.
Virové záněty mozku mohou být způsobeny celou řadou mikroorganizmů. U nás zřejmě nejčastější je virová klíšťová encefalitida, vyskytuje se však i cytomegalovirová encefalitida, encefalitida způsobená virem příušnic a herpesvirová encefalitida zahrnující encefalitidu způsobenou virem herpes simplex a virem planých neštovic a pásového oparu (varicella zoster virus). Nesmíme zapomenout ani na virovou poliomyelitidu a na smrtelný zánět mozku, který se objevuje u nákazy virem vztekliny. V jihovýchodní Asii se relativně často vyskytuje zánět mozku způsobený virem Japonské encefalitidy.
Parazitární záněty mozku jsou méně časté a zahrnují například postižení toxoplazmózou a amébami. Riziko je vyšší u jedinců se sníženou imunitou.
Zmínit musíme i neinfekční záněty mozku, kterých je nicméně mnohem méně než infekčních. Bylo zjištěno, že zánět mozku může být způsoben i autoimunitním procesem, ale o tomto stavu se tolik neví.
Projevy: Příznaky se mohou rozvíjet poměrně rychle a jsou různě dramatické. Obvykle se objevuje horečka a bolesti hlavy a světloplachost. Narušení mozkových funkcí může způsobit zmatenost a další známky organického psychosyndromu (halucinace, změny osobnosti, agresivitu), poruchy vědomí a poruchu paměti. U některých pacientů se objeví akutní epileptické záchvaty. Neléčené bakteriální záněty mozku mohou být snadno smrtelné, rizikem je vznik otoku mozku a nitrolebního přetlaku.
Diagnostika: Pacient by měl co nejdříve být vyšetřen neurologem, či infekcionistou. Vhodné je provedení CT vyšetření mozku (jednak k vyloučení jiných příčin obtíží, jednak k vyloučení přítomnosti nitrolebního přetlaku) a následně lumbální punkce k získání mozkomíšního moku. Již zkalený mok je velmi podezřelý z přítomnosti infekčních mikroorganizmů, diagnózu nám dále potvrdí zvýšený počet bílých krvinek v moku. U virových encefalitid je zvýšení počtu bílých krvinek menší, u bakteriálních zánětů mozku je velmi vysoké. Určení konkrétního mikroorganizmu provádějí specializovaná biochemická a mikrobiologická pracoviště.
Léčba: Pacient, u něhož je podezření na bakteriální zánět mozku, by měl být co nejrychleji léčen silnými antibiotiky. Volí se širokospektrá antibiotika, která dobře pronikají do mozkové tkáně, v dostatečných dávkách a primárně nitrožilně. Další podpůrná léčba závisí na případných dalších příznacích, v případě rizika vzniku otoku mozku se podávají některé kortikoidy (např. Dexamed). U virových infekcí je terapie spíše symptomatická, antivirotika se podávají u herpesvirových a cytomegalových encefalitid. Je nutné si uvědomit, že i zcela správně a včasně zaléčené záněty mozku mohou pacientovi zanechat trvalé následky s poruchami hybnosti, psychiky nebo smyslů (např. poruchy sluchu).
Zdroje
https://www.nhs.uk
https://www.mayoclinic.org
