Tuková embolie (též syndrom tukové embolie) je nebezpečná komplikace některých vážnějších poranění. Její podstatou je ucpání některé tepny částí tukové tkáně.
Příčiny: Tuková embolie vzniká nejčastěji tehdy, pokud u dospělého člověka dojde ke zlomeninám dlouhých kostí (typicky dlouhé kosti dolních končetin). V těchto místech je totiž uvnitř kostí v dospělém věku poměrně hojně přítomna tuková tkáň. Při kontaktu s okolními poraněnými krevními cévami pak může dojít k proniknutí tukové tkáně do cév a krevním řečištěm se tak může tuk dostat až do místa, kde nějakou cévu zcela uzavře.
Projevy: Příznaky tukové embolie vychází z toho, které cévy jsou postižené uzávěrem. V drtivé většině jde o plicní tepny, a proto jsou projevy podobné klasické plicní embolii – bolest na hrudi a dušnost, v těžších případech se může objevit zmatenost, bezvědomí a smrt.
Diagnostika: Diagnózu je dosti obtížné stanovit. Důležité je na tukovou embolii myslet u člověka s výše zmíněnými příznaky, které následují do několika desítek hodin po akutním poranění spojeném se zlomeninami kostí. U postiženého může být snížená saturace kyslíku v krvi, což je zjistitelné např. pulzním oxymetrem, ale jinak nebude na zobrazovacích metodách žádný přesvědčivý nález.
Léčba: Terapie tukové embolie je v zásadě pouze podpůrná. Dotyčný by měl být hospitalizován na monitorovaném lůžku, měl by dostávat kyslík a případně jsou mu podávány léky proti bolesti a léky tlumící pocit dušnosti. Léky na ředění krve jsou v tomto případě víceméně neúčinné, protože uzávěr cévy není způsoben rozpustitelnou krevní sraženinou.
Zdroje
