Skip to main content
 


Tetanus

Tetanus je dnes již v našem státě velmi vzácné onemocnění. Ještě před několika desítkami let se však jednalo o relativně častý a závažný stav, který mohl snadno skončit smrtí postiženého. Přesně tak dopadl můj pradědeček, který na tuto nemoc zemřel někdy v 50. letech 20. století.

Pozn: Onemocnění patří mezi klostridiové infekce (viz. příslušný text).

 

Příčiny: Příčinou vzniku tohoto stavu je nákaza bakterií clostridium tetani. Tato bakterie je velmi rozšířená, patří do skupiny klostridií, vyskytuje se dokonce i ve střevech mnoha zvířat (samozřejmě ve velmi malém množství) a s oblibou žije v půdě. Z toho důvodu se s ní často setkávají lidé pracující v zemědělství, na zahrádce apod. Samotná bakterie se do našeho těla dostane při drobném poranění kůže – člověk pracující na zahrádce bez rukavic se někde odře, lehce pořeže a bakterie vnikne do jeho organismu. Tam se začne množit a produkovat toxickou látku zvanou tetanotoxin, která se z rány vstřebává do krve.

Právě tento jed je zodpovědný za další průběh nemoci. Začne totiž pronikat do neuronů (nervových buněk) řídících funkci svalů a způsobí jejich vysokou dráždivost. Tím se začnou svalová vlákna ve svalech abnormálně aktivovat a způsobí těžké křeče. Postiženy mohou být všechny svaly ovládané naší vůlí, smrtelné bývá postižení svalů dechových.

 

 

Projevy: Nemoc se začne projevovat postupnými křečovitými a někdy i bolestivými stahy svalů. Typicky začíná tuhnutím a stahy žvýkacích svalů (tzv. trismus) a křečemi mimických svalů spojenými s nepřirozeným křečovitým úsměvem (sardonický úsměv neboli risus sardonicus). Křeče se pak šíří i na ostatní svaly, postiženého mohou zcela znehybnit a nakonec při stahu dýchacích svalů se postižený udusí při zcela zachovalém vědomí - velmi nepříjemná smrt. V nejtěžších stádiích je nemocný v křeči prohnutý jako luk a podložky se dotýká temenem hlavy a nohama (tento stav se nazývá opistotonus).

 

 

Diagnóza: Lékař ji může učinit na základě příznaků. Má-li pacient čerstvou ránu, tak to podezření podtrhuje. Clostridie se pak dají prokázat mikrobiologicky stěrem z rány. Tetanový toxin lze prokázat pokusem na zvířeti.

 

 

Prevence: Nemoci se dnes naštěstí lze chránit a to pomocí očkování. Zajímavé je, že se neočkuje proti bakterii (clostridium samo o sobě až tak nebezpečné není), ale proti jejínu toxinu. Princip je snadný – člověk dostane neškodně upravený toxin v neaktivní formě (tzv. toxoid) a vytvoří si proti němu protilátky. Když se pak někdy setká s pravým toxinem, protilátky zareagují i proti němu a zničí ho než se nemoc rozvine.

K očkování slouží vakcíny určené pouze proti tetanu (např. Tetavax a Vacteta) a kombinované vakcíny chránící i proti dalším nemocem (např. Adacel a Boostrix).

 

 

Léčba: Pokud už by se u někoho neočkovaného začala nemoc rozvíjet, je jedinou opravdu účinnou možností mu začít podávat přímo protilátky proti toxinu. Je to drahé, ale jde o život. Chirurgické ošetření rány, jíž se clostridium dostalo do těla, a podání antibiotik je samozřejmostí. Při plném rozvoji nemoci nicméně i přes veškerou péči část lidí zemře, což podtrhuje význam prevence.

 
Print Friendly and PDF


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů