Roztroušená skleróza je mezi lidmi dosti známé autoimunitní onemocnění. Autoimunitní onemocnění vznikají tím způsobem, že náš imunitní systém začne vytvářet protilátky proti některým tkáním našeho těla. Podobným způsobem vzniká cukrovka 1. typu, myasthenia gravis, Bechtěrevova choroba, lupénka a mnoho jiných nemocí. Roztroušená skleróza se častěji vyskytuje u žen (což je pro většinu autoimunitních nemocí typické), postiženi však mohou být i muži.
Příčiny: V případě roztroušené sklerózy jsou cílem agresivních imunitních reakcí vlákna centrálního nervového systému (mozek a mícha). Dochází k poškozování vláken a zejména ke ztrátě jejich obalů (tyto obaly jsou tvořeny tzv. myelinem a proces se tedy nazývá demyelinizace). Otázkou zůstává, proč se imunitní systém proti našemu tělu vůbec obrátí. To dodnes není jasné, ale zdá se, že jej může takto vyprovokovat nějaká virová infekce.
Průběh: V průběhu onemocnění se nejčastěji střídá období ataky (náhlého zhoršení stavu) s obdobím klidu nebo dokonce obdobím mírného zlepšení. Bývá to proto, že obaly nervových vláken poškozené během ataky mohou v klidovém období mírně regenerovat. Existují bohužel i formy s neustálým pomalým nebo i rychlým zhoršováním a postupnou invalidizací. Nemoc se může hodně zhoršit při jiném nezávisle probíhajícím onemocnění, např. při infekci.
Projevy: Projevy jsou pestré. Jedním z prvních příznaků, často u mladých lidí, je zánět očního nervu. Ta se projeví bolestivostí oka při pohybech, mžitky, rozmazaným viděním nebo poruchou barvocitu. Tento stav se většinou sám upraví.
Postupné poškozování nervových vláken a ztráta jejich myelinových obalů působí poruchy přenosu signálů mezi jednotlivými centry v mozku a mezi mozkem a zbytkem těla. Postupně proto vznikají poruchy hybnosti (snižování schopnosti pohybovat končetinami, poruchy chůze, třes) včetně možnosti vzniku bulbárního syndromu, citlivosti (snížení citlivosti v různých částech těla, pocity brnění v končetinách aj.), poruchy sexuálního rázu (poruchy erekce u mužů, suchost vaginální sliznice u žen) a relativně často i močová inkontinence. Roztroušenou sklerózu provází silná únava a mohou být přítomné psychické změny. Výše uvedené faktory snižují výkonnost člověka a mohou ho i zcela invalidizovat.
Diagnostika: Podezření na roztroušenou sklerózu můžeme získat z klinických příznaků postiženého a rozhodně bychom měli doporučit vyšetření neurologem. Kromě fyzikálního neurologického vyšetření se obvykle provádí magnetická rezonance mozku a případně i vyšetření mozkomíšního moku získaného lumbální punkcí, kde mohou být nalezeny charakteristické změny. Na EMG vyšetření se může objevit zpomalení vedení signálu nervovými vlákny.
Léčba: Léčbu určuje neurolog. Jen naprosto jednoduše bych uvedl, že v akutních fázích nemoci se mohou podávat vyšší dávky kortikoidů. To jsou silné protizánětlivé léky, které mají bohužel při dlouhodobějším užívání mnoho vedlejších účinků. při dlouhodobé terapii se obvykle podávají imunosupresiva a případně i preparáty biologické terapie. Prognóza se u jednotlivých pacientek (pacientů) dost liší, závisí na individuálním průběhu nemoci. Pomalu postupující onemocnění, u nějž jsou navíc přítomná období klidu má prognózu mnohem lepší než nějaká rychle probíhající forma.
