Placenta

Placenta je speciální orgán, který vzniká u ženy v děložní dutině v průběhu těhotenství. Částečně je vytvořena z tkání matky, částečně z tkání plodu. Stýkají se zde jejich cévní systémy, což umožňuje vzájemnou výměnu krevních plynů a metabolických produktů.

 

Stavba placenty

Placenta má diskovitý tvar a plně vyvinutá váží asi 0,5 kilogramu. V obvyklé situaci se nachází na přední nebo zadní stěně dělohy.

Plodová část placenty je v kontaktu s děložní dutinou, má na svém povrchu amnion a podílí se na sekreci plodové vody. Pod amniem se nachází chorion, v němž probíhají cévy. Tyto cévy se pak sbíhají a probíhají pupeční šňůrou do těla plodu. V pupeční šňůře je jedna žíla (vena umbilicalis) a dvě tepny (arteriae umbilicales). Žíla vede okysličenou krev z placenty do plodu, tepny vedou odkysličenou krev z plodu do placenty.

Směrem k mateřské části placenty vybíhají z choria četné výběžky, které označujeme jako choriové klky. V těchto výběžcích jsou přítomny drobné krevní kapiláry. Choriové klky se vyklenují do dutých prostor, které označujeme jako intervilozní prostory. V intervilozních prostorech je mateřská krev, která omývá choriové klky. K výměně dýchacích plynů a metabolických produktů dochází právě mezi intervilozním prostorem a kapilárami choriových klků. Mateřská část placenty je tvořena změněnou tkání endometria (vnitřní část stěny dělohy).

Schéma - zjednodušená stavba placenty

 

Funkce placenty

Funkce placenty je známá asi prakticky všem. V placentě se těsně stýká cévní systém matky a plodu, ale nedochází zde k mísení mateřské a plodové krve! Těsný kontakt obou cévních systémů nicméně umožňuje přechod O₂ a živin do krevního oběhu plodu a naopak odstraňování CO₂ a zplodin metabolizmu z těla plodu. Bez funkční placenty by plod velmi rychle odumřel.

Kromě toho je placenta endokrinně aktivní a tvoří některé hormony důležité pro průběh těhotenství. Velmi důležitý je choriový gonadotropin, jehož zvýšená koncentrace v moči a případně v krvi se používá k potvrzení těhotenství. Dalším důležitým hormonem je progesteron, jehož tvorbu přebírá placenta od žlutého tělíska.

Na konci porodu se placenta uvolní a je vypuzena pohlavním traktem ženy ven z jejího těla. Postupný odchod zbytků placenty se zbytky okolní sliznice a krevními koaguly pokračuje i několik dnů po porodu a označujeme to jako očistky (lochia).

 

Proč je to důležité?

• Hovoříme sice o placentární bariéře, ale přesto velká většina látek včetně léků, drog a toxinů prochází z krevního oběhu matky do krevního oběhu plodu. Z toho důvodu je řada léků v těhotenství nedoporučovaných a některé jsou dokonce přísně kontraindikované. Více informací o vhodných lécích v těhotenství můžete najít zde. Užívání drog může vést k poškození plodu a vzniku závislosti s rozvojem abstinenčních příznaků po narození. Speciálně při pravidelné konzumaci alkoholu v těhotenství hrozí riziko rozvoje fetálního alkoholového syndromu.

• Ačkoliv se krevní oběhy matky a plodu v průběhu těhotenství nemísí, k jejich vzájemnému kontaktu může dojít během porodu při odlučování placenty. To může mít význam pro vznik hemolytické nemoci novorozence při dalším těhotenství (vysvětlení viz příslušný text).

• Předčasné odloučení placenty znamená, že se určitá část placenty začne ještě během těhotenství odlučovat od děložní stěny. Obvykle je to spojeno s lokálním krvácením a vznikem hematomu. Potenciálně je ohrožen jak život matky (riziko vzniku rozsáhlého krvácení), tak život plodu (riziko hypoxie). Více najdete v příslušném textu.

• Poruchy uložení placenty jsou skupinou stavů, při které je nějakým způsobem v hloubce ukotvení placenty v děložní stěně nebo v lokalizaci placenty v děloze. Příliš silně (hluboko) lnoucí placenta k děložní stěně se označuje jako placenta accreta, těžší stupeň je placenta increta a nejvážnější je placenta percreta. Z hlediska poruchy lokalizace hovoříme nejčastěji o placenta praevia, kdy placenta zasahuje k vnitřní brance, nebo ji dokonce překrývá.

• Předpokládá se, že abnormální funkce placenty je na počátku rozvoje tzv. preeklampsie.