Novorozenecká žloutenka je poměrně častý jev, který v podstatě nelze automaticky považovat za chorobu a mnohdy i bez léčby vymizí. Její těžké formy nicméně mohou vést k nevratnému poškození mozku a jejich léčba je nutná. Povězme si proto o tomto problému něco více.
Příčiny: Jak píši v obecném článku o žloutence, je její vznik podmíněn ukládáním sloučeniny známé jako bilirubin v kůži, ve sliznicích a v očním bělmu. Bilirubin vzniká jako jeden z rozpadových produktů hemoglobinu (molekula v červených krvinkách přenášející kyslík), zpracovává se v játrech a následně se vylučuje žlučí. Zvýšený rozpad červených krvinek (a rozklad jejich hemoglobinu), porucha zpracování bilirubinu v játrech a-nebo porucha odtoku žluči pak vede ke vzniku žloutenky.
A který z výše uvedených mechanizmů je zodpovědný za vznik novorozenecké žloutenky? Hlavním důvodem je právě onen rozpad červených krvinek. Červené krvinky plodu v děloze obsahují jiný typ hemoglobinu než je u dítěte po narození. U novorozence se začnou odbourávat staré červené krvinky a vyrábět nové s novým typem hemoglobinu. Z rozpadajících se červených krvinek se uvolňuje hemoglobin a z něj žluté barvivo bilirubin. Játra novorozence (a zejména játra nedonošených dětí) pak nejsou schopna tuto nálož bilirubinu zpracovávat a to přispívá ke žloutence.
Pozn.: Vzácnějším, ale velmi nebezpečným, důvodem rozpadu červených krvinek u novorozence je tzv. hemolytická nemoc novorozenců. Vzniká v případě, že červené krvinky dítěte jsou napadány imunitním organizmem matky, což vede k jejich velmi masivnímu rozpadu. U plodu v děloze je vznikající bilirubin odváděn do placenty a odbourán tělem matky, po narození to však není možné. Novorozenecká žloutenka je v tomto případě velmi nebezpečná a obvykle vyžaduje intenzivní léčbu.
Projevy: Hlavním projevem je zežloutnutí kůže, sliznic a očního bělma novorozence. Těžké formy nemoci jsou pak způsobené tím, že při vysokých koncentracích může bilirubin u novorozence začít pronikat do mozku a nenávratně ho poškodit. V akutní fázi to může vést ke křečím, poruchám příjmu potravy, poruchám vědomí a ke smrti, z dlouhodobého hlediska může být nevratné poškození mozku spjaté s mentální retardací, poruchami hybnosti a smyslů. Poškození mozku bilirubinem u novorozence se odborně označuje jako kernikterus [kernikterus]. U dospělých jedinců se toto stát nemůže, protože do vyzrálého mozku se bilirubin nedostane.
Diagnostika: Diagnózu učiníme již základním vyšetřením dítěte (postačí pohled), přesnější informace lze získat z jednoduchého krevního náběru, v němž stanovíme koncentraci bilirubinu v séru.
Léčba: Většinou není žádná léčba nutná, hlavní je zabránit dehydrataci dítěte (běžně dostatečným kojením) a rozumně vystavovat dítě slunečnímu záření, které urychluje rozpad bilirubinu v kůži na neškodné produkty. U závažných forem se musí provádět speciální fototerapie (česky léčba světlem), při které se dítě vystavuje zdroji modrého světla. Právě modrá složka spektra urychluje rozpad bilirubinu v kůži nejvíce. U těžkých stavů, kdy se potřebujeme rychle zbavit velkého množství bilirubinu, lze provést i tzv. výměnnou transfuzi, při které se pupečním pahýlem odebírá krev novorozence (plná bilirubinu) a místo ní se mu podává stejný objem zdravé krve.
Zdroje
https://www.mayoclinic.org
https://www.healthline.com
