Lodoz je kombinovaný preparát, který se řadí do skupiny léků na vysoký tlak, jeho účinnými složkami jsou sloučeniny bisoprolol a hydrochlorothiazid.
Princip: Bisoprolol patří mezi beta-blokátory a v organizmu blokuje tzv. beta-receptory pro stresové hormony (jako je např. adrenalin) a tím tlumí nežádoucí efekt stresové reakce na orgány. Dochází k poklesu krevního tlaku, ke zpomalení srdeční činnosti a snižuje se riziko vzniku závažných poruch srdečního rytmu. Bisoprolol patří mezi tzv. kardioselektivní beta-blokátory, to zjednodušeně řečeno znamená, že maximum jeho účinku je na beta-receptory v srdci. Hydrochlorothiazid patří mezi diuretika, což jsou léky zvyšující výdej tekutin v ledvinách.
Využití: Lodoz se využívá zejména v léčbě vysokého krevního tlaku, který není dostatečně kompenzován. Beta-blokátor obsažený v přípravku může být indikován i u nemocí srdce (ischemická choroba srdeční včetně anginy pectoris a stavů po infarktech, kardiomyopatie) včetně srdečního selhávání. Dříve byly beta-blokátory u selhání srdce zakázány, nyní se naopak považují v malých dávkách za nepostradatelné. Snižují totiž v srdci spotřebu kyslíku, zpomalují srdeční rytmus a brání vzniku poruch rytmu. Diuretikum má pomocný efekt, zvyšuje výdej moči, snižuje objemové přetížení srdce a zesiluje účinek léku na pokles krevního tlaku.
Podávání: Záleží striktně na doporučení předepisujícího lékaře. Lodoz se vyrábí v podobě tablet o síle 2,5/6,25 - 10/6,25 miligramů (tj. 2,5-10 mg bisoprololu a k tomu vždy 6,25 mg hydrochlorothiazidu). Běžná dávka u dospělého člověka je jedna tableta denně, většinou se začíná slabší variantou preparátu a dávky se postupně navyšují.
Nevýhody: Většina nežádoucích účinků preparátu Lodoz souvisí s bisoprololem. Ten může způsobit přílišné snížení krevního tlaku a z toho plynoucí slabost a kolapsy. Zpomalení srdeční frekvence může vyvolat bradykardii s kolapsem nebo se zhoršením příznaků srdečního selhání. To se stává zejména při současném užívání beta-blokátoru s látkami, jako je verapamil (např. léky Isoptin a Verapamil) a diltiazem (např. lék Diacordin), proto se tato kombinace důrazně nedoporučuje. Z dalších významnějších vedlejších efektů bylo u beta-blokátorů popisováno zhoršení nemocí průdušek, jako je astma, chronická bronchitida a CHOPN, snížení libida a různé trávící obtíže. Hydrochlorothiazid může navíc vyvolat ztráty iontů a rozvrat vnitřního prostředí. Také může ovlivnit a zhoršit metabolizmus cukrů s vyšším rizikem vzniku cukrovku 2. typu.
