Laparoskopie je metoda provádění břišních operací, která se těší velké oblibě a která v posledních desítkách let zaznamenala velký rozmach. Je však nutno poznamenat, že přes nesporná pozitiva s sebou tato metoda nese i určité nevýhody.
Princip: Dříve se břišní operace prováděly pouze laparotomicky. Prostě se v určitém místě podélně rozřízlo břicho a vzniklým velkým otvorem se operovalo – chirurg do rány strkal svoje ruce, v nichž držel nástroje. Po skončení operace se rána zašila a pacientovi zůstala dlouhá jizva. Vzhledem k poměrně velkému zásahu do organismu byla po operacích nutná několikadenní rekonvalescence na lůžku.
Laparoskopie je v podstatě endoskopická metoda. Břišní operace se při ní provádějí tak, že se do břišní stěny udělá několik malých otvůrků, kterými se do břišní dutiny zasunou pracovní nástroje a kamera. Obraz břišní dutiny zprostředkovaný kamerou vidí operatér na obrazovce a nástroje přes dlouhé držáky ovládá zvenčí. Laparoskopické nástroje umí řadu věcí – od řezání, stříhání a odběr materiálu až po pálení. Po ukončení operace se vstupní otvůrky zašijí, jedná se jen o několik stehů a žádná velká jizva nezůstává. Nebyla-li operace složitá, může jít pacient do tří dnů domů. Dodávám, že laparoskopické výkony se provádějí v celkovém znecitlivění (uspání).
Přesný postup:
1. Anesteziolog pacienta uspí.
2. Provede se malý řez v oblasti pupku – tímto řezem se do břicha zavede jehla, kterou se do dutiny břišní napustí oxid uhličitý. Tím se zlepší přehlednost a zvětší operační prostor.
3. Jehla se vyjme a do toho samého otvoru se nasune trubicovitý tubus (trokar), kterým se do dutiny břišní zasune kamera.
4. Na dalších místech (obvykle na dvou) se probodne břišní stěna a zasunou se další dva duté trokary. Tato probodnutí břišní stěny se již mohou zevnitř kontrolovat zavedenou kamerou. Skrz nové přístupy se zasunou pracovní nástroje a začne vlastní zákrok.
Význam: Laparoskopického přístupu se využívá jak při diagnostických výkonech (diagnostická laparoskopie) tak operačních zákrocích (operační laparoskopie). Diagnostická laparoskopie slouží k tomu, že se operatér podívá do dutiny břišní a hledá případné abnormality, případně může odebrat vzorky tkání na histologické vyšetření. Operačních zákroků, které využívají laparoskopického přístupu je celá řada – jmenujme například odstranění žlučníku, operace břišních kýl, bandáž žaludku, operace slepého střeva, rozrušování pooperačních srůstů a gynekologické operační zákroky.
Problémy: Laparoskopie má přirozeně i některé nevýhody. Především s sebou nese značné nároky na zkušenosti a schopnosti operatéra, protože ten operuje zprostředkovaně a nikoliv vlastníma rukama. Pokud se vyskytne nějaký akutní stav (například krvácení), musí být schopen rychle zareagovat, což není při laparoskopii snadné. Druhou nevýhodou je to, že první vpich je takříkajíc „naslepo“ a existuje určité, i když malé, riziko poranění břišních orgánů.
Výhody: Výhody laparoskopie oproti klasickému laparotomickému přístupu jsem naznačil již výše, jsou to tyto:
1. Místo jedné velké jizvy je jich několik menších, rychleji se hojí a je lepší kosmetický efekt.
2. Takto vedená operace znamená menší zátěž pro organismu – střevní činnost se obnoví rychleji, pacient má menší bolesti a může časněji po operaci vstát a chodit.
3. Pacient může jít do několika dnů domů a i jeho pracovní neschopnost je kratší.
Zdroje
https://www.webmd.com
https://www.healthline.com
