Skip to main content
 



Meduloblastom

Meduloblastom je nejčastější mozkový nádor dětského věku. Je nebezpečný a úmrtnost na něj není u postižených zanedbatelná, proto si jistě zaslouží vlastní krátký článek.

 

Příčiny: Jasná příčina není známa, je zcela určitě nutný genetický předpoklad ke vzniku nádoru. Byl pozorován častý výskyt meduloblastomu u některých vrozených genetických nemocí jako je například Turcotův syndrom a Gorlinův syndrom. Meduloblastom vzniká častěji u chlapců než u dívek.

 

 

Projevy: Nádor typicky vzniká v mozečku, což je část mozku, která se nachází v týlní oblasti, a která má vliv na hybnost organizmu (preciznost, cílení a směřování pohybů, udržení rovnováhy). Projevy tak celkem logicky začínají jako poruchy jemných pohybů, například obtíže při psaní, dále poruchy pohybové koordinace a rovnováhy. Prorůstání národových hmot do míchy může vést k únikům moči a inkontinenci stolice, poruchám chůze a bolestem zad. Příliš rozměrný tumor způsobí nitrolební přetlak s bolestmi hlavy a zvracením, který může bez léčby dítě usmrtit. Meduloblastom je značně agresivní a může se v mozku šířit tvorbou metastáz, u pokročilých forem nemoci se mohou metastázy objevit i v jiných orgánech.

 

 

Diagnostika: Při obtížích vyšetří dítě dětský lékař, ten většinou při podezření na vážnější neurologické onemocnění předá dítě do péče dětského neurologa a ten pak nechá dítě vyšetřit magnetickou rezonancí (nebo CT vyšetřením mozku), které nádor objeví. Lze provést i lumbální punkci a odebraný mozkomíšní mok vyšetřit na přítomnost nádorových buněk (cytologie).

 

 

Léčba: Terapie je svízelná a ne vždy lze nádor vyléčit, záleží na jeho přesné lokalizaci a rozměrech. V ideálním případě se nádor odstraní neurochirurgickým zákrokem, ale po něm mohou přetrvávat trvalé následky vzniklé poškozením tkáně mozečku. Z dalších metod se v léčbě meduloblastomu využívá ozařování i chemoterapie.

 
Print Friendly and PDF


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů