Diuretika jsou širokou skupinou léků, které mají jako efekt zvýšený výdej moči ledvinami. Od toho také pochází jejich název, protože slovo diuréza znamená výdej moči.
Účinky: Diuretika nejrůznějšími mechanismy zvyšují ztráty iontů v ledvinách (zejména sodíku a někdy i draslíku), přičemž ionty s sebou strhávají vodu, kterou ztrácíme také. Celkově tedy dochází k močení většího objemu tekutiny.
Využití: Zdánlivě banální močopudný účinek těchto léků má obrovský dopad při léčbě mnoha nemocí a to zejména těch spojených s hromaděním tekutin v organismu. Klasickým příkladem je selhávání srdce. Selhávající pumpa nedokáže přepumpovávat krevní tekutinu a ta se pak hromadí v organismu. Důsledkem jsou otoky. Diuretika zvýší ztráty tekutin do moči, uleví tím srdci a způsobí vymizení otoků. Podobný efekt mají diuretika i při cirhóze jater, kdy se v žilách před játry hromadí krev a filtruje se do dutiny břišní - voda v břiše se pak nazývá ascites. Vzhledem ke ztrátám tekutin se diuretika používají i při léčbě vysokého tlaku. Poměrně logicky snížíme množství tekutiny v trubkách, tak poklesne i tlak v nich.
Nevýhody: Nevýhodou může být dehydratace pacienta při příliš vysoké dávce diuretika, stejně tak příliš velký pokles krevního tlaku. Některá silnější diuretika nemusí vždy dobře působit na tkáň ledvin a mohou ji poškozovat (nefrotoxicita). Další nevýhodou je možný vznik dehydratace a výchylky v koncentracích iontů (zejména hypokalémie a hyponatrémie), které mohou vést k rozvratu biochemických pochodů v organismu a někdy i ke smrti. Zvláště nebezpečné jsou v tomto ohledu změny koncentrace krevního draslíku. Více napíšu u jednotlivých typů diuretik.
Rozdělení: Diuretika řadíme do několika skupin podle konkrétních efektů.
1. Kličková diuretika – Tohle jsou moje oblíbené léky, které se s úspěchem používají u akutních srdečních selhání. Mají velmi silný efekt a způsobují velké ztráty tekutin, sodíku i draslíku. Velkou výhodou je, že existují v tabletové formě i injekční formě. Člověk se srdečním selháváním je může užívat v malé dávce jako tabletky, při náhlém zhoršení lze tato diuretika podat přímo do žíly s rychlým a daleko větším efektem.
Hlavní sloučeninou řadící se k těmto diuretikům patří furosemid. Vyskytuje je v lécích, jako je Furosemid, Furon, Furorese apod. Síla těchto léků se pohybuje od 20 do 250 miligramů.
V akutní fázi srdečního selhávání s masivními otoky a dušností se aplikuje nitrožilně dle zvážení lékaře. Někdy nechám podat 2-3 injekce furosemid 20mg i.v., což je dávka 40-60 mg. Když je opravdu zle a hrozí plicní edém, tak dám 2 ampule furosemidu 125 mg do nitrožilního dávkovače na 24 hodin. Za 1 den tak člověk dostane 250 miligramů nitrožilně, což je velice vysoká dávka. Na druhou stranu jde v takovém případě o život a plicní edém se prý prakticky nedá zresuscitovat (mohu potvrdit).
Z hlediska iontů je hlavní nevýhodou velká ztráta draslíku, která vyústí v hypokalémii. O možných komplikacích tohoto stavu si přečtěte v příslušném článku.
2. Distální diuretika – Toto jsou o něco méně agresivní diuretika, která se používají spíše u méně vážných formách dlouhodobého srdečního selhávání a při léčbě vysokého tlaku. Opět dochází ke ztrátám iontů a tekutin, ale nebývají tak dramatické jako u kličkových diuretik.
Základními účinnými sloučeninami této skupiny je hydrochlorothiazid (lék Hydrochlorothiazid) a indapamid (lék Indapamid, Indap aj.). My často používáme Hydrochlorothiazid 25mg v dávce 1/2 tablety až 1 tableta denně.
3. Draslík šetřící diuretika – Do této skupiny patří sloučenina spironolakton (lék Verospiron) a sloučenina amilorid (v léku Moduretic, Loradur a další). Mají různé mechanismy účinku, ale spojuje je schopnost odvodnit díky ztrátám sodíku. Velký význam má to, že tato diuretika snižují ztráty draslíku a naopak zvyšují jeho koncentraci v krvi. To může být velmi pozitivní u pacientů s nízkou hladinou draslíku, na druhou stranu mohou tyto léky způsobit smrtelně nebezpečné zvýšení jeho hladiny v krvi (hyperkalémie - více najdete v příslušném článku).
Závěr: Diuretika jsou velice důležité léky, po jejich nasazení bychom nicméně měli monitorovat krevní tlak, krevní ionty a váhu pacienta. Každodenní vážení dobře vypovídá o hydrataci. 1 kilogram váhy odpovídá 1 litru tekutiny. Pokud pacient na léčbě diuretiky v určité dávce ztratí 10 kilogramů (tj. 10 litrů vody) za 2 dny, je zřejmé, že s takovou dávkou ho pustit domů nemůžete (to byste ho zdehydratovali a vysušili jako tresku) a budete ji muset snížit.
Zdroje
https://www.webmd.com
https://www.mayoclinic.org
https://www.healthline.com
