Záněty vnitřního ucha jsou méně časté než záněty zevního zvukovodu a záněty středního ucha. Odborně zánět vnitřního ucha označujeme jako labyrintidu, protože jde o postižení kostěného labyrintu vnitřního ucha, v němž je uložen sluchový aparát (hlemýžď) a ústrojí rovnováhy a pohybu (tři polokruhovité kanálky a dva váčky).
Příčiny
Nejčastěji jsou těmito záněty postiženi lidé nad 30-40 lety věku. Obvykle se jedná o infekční příčiny. Vnitřní ucho je nejčastěji postiženo virovou infekcí. Vyvolávající virus se skoro nikdy nepodaří určit, i když je podezření na častou úlohu herpesviry. Méně často může jít o bakteriální infekcí, která sem přestoupila z okolí (např. z neléčeného zánětu středního ucha). Neinfekční zánět se může objevit například po úrazech hlavy nebo jako součást alergických reakcí, to však již mluvíme o skutečně vzácných stavech.
Projevy
Příznaky souvisí s postižením ústrojí sluchu a rovnováhy a pohybu. Na uchu na straně postižení se zhoršuje sluch a v některých případech na něj člověk neslyší vůbec. Kromě toho jsou přítomné příznaky postižení ústrojí rovnováhy, které zahrnují nepříjemné motání hlavy, nevolnost a zvracení. Obtíže většinou během několika dnů až týdnů vymizí, v některých případech se ovšem bohužel pouze zmírní a jisté projevy mohou přetrvávat.
Diagnostika
Pacient je obvykle vyšetřen neurologem a případně lékařem ORL (ušní-nosní-krční). Provedená vyšetření mohou zahrnovat zobrazovací metody jako je CT vyšetření nebo magnetická rezonance mozku.
Léčba
Léčba je spíše symptomatická, protože nejčastějším vyvolávajícím činitelem je neurčená virová infekce. Někdy se mohou předepisovat léčiva zlepšující prokrvení mozku a určitý efekt mají i jistá antihistaminika. V případě, že vyvolavatelem zánětu je bakterie, lze podávat antibiotika. Bohužel průnik antibiotik do kostěných struktur vnitřního ucha není právě nejlepší.
Zdroje
https://www.healthline.com
https://www.medicinenet.com
