Pseudomembranózní kolitida je závažné infekční onemocnění tlustého střeva, které úzce souvisí s užíváním některých antibiotik. Bez správné léčby může tato choroba nemocného snadno usmrtit.
Příčiny: Choroba vznikne, pokud se ve střevě pomnoží bakterie známá jako Clostridium difficile ze skupiny klostridií. Tato bakterie je v tlustém střevě za normálních okolností přítomna jen v minimálním množství – její množství je regulováno ostatními střevními bakteriemi. Bakterie jsou schopné vytvářet toxiny, které poškozují střevní stěnu. Za normálních okolností nás Clostridium difficile nemusí až tolik zajímat, smrtelně nebezpečnou se může stát při podávání antibiotik člověku trpícímu jakoukoliv jinou infekcí. Jako vedlejší efekt antibiotik dojde k vyhubení střevní mikroflóry, zatímco Clostridium difficile bývá proti řadě běžných antibiotik méně citlivé. Tím, že vyhubíme jeho střevní konkurenci, mu umožníme snadné množení, což vede ke vzniku střevního zánětu.
Projevy: Příznaky se nejčastěji objevují do týdne od nasazení antibiotik. Klasicky začne nemocný trpět úpornými kašovitými průjmy, bolestmi břicha, zvracením a horečkou. Neléčená nemoc může přejít v toxické megakolon a v sepsi a následně i šokový stav s rozvratem vnitřního prostředí, který může nemocného snadno usmrtit.
Diagnostika: Velmi cenná je informace o nedávném užívání antibiotik, které je následováno trvajícími silnými průjmy. V krevních náběrech najdeme zvýšené množství bílých krvinek, zatímco CRP může být zvýšeno jen méně nápadně. Velmi důležité je vyšetření stolice na toxin Clostridium difficile. Je to neinvazivní vyšetření, které má velkou výpovědní hodnotu. Invazivní, ale na druhou stranu přínosné vyšetření, je kolonoskopie. Lékař si při ní prohlédne sliznici tlustého střeva „na vlastní oči“ kamerou přístroje. Sliznice je u pseudomembranózní kolitidy prosáklá, zduřelá a pokrytá žlutavými povlaky (pablány). Výhodou vyšetření je i možnost odebrat přístrojem vzorky na histologické a mikrobiologické vyšetření.
Léčba: Nemocného je třeba stabilizovat a zajistit mu dostatečný přísun tekutin (v případě potřeby v podobě nitrožilních infuzí). Většinou se zavádí zvýšený hygienický režim, který má bránit šíření nákazy na ostatní pacienty. Jako vlastní léčbu se podávají překvapivě opět antibiotika. Nelze však použít jakékoliv antibiotikum, prokazatelný efekt na Clostridium difficile má například metronidazol (např. lék Entizol) a vankomycin (např. lék Vancomycin). Jako doplněk léčby se obvykle podávají léčivé přípravky obsahující střevní mikroflóru. Kromě toho bych v léčbě pseudomembranózní kolitidy zmínil i tzv. transplantaci stolice.
Zdroje
https://www.mayoclinic.org
https://www.ncbi.nlm.nih.gov
