Pemfigoid patří mezi méně častá kožní onemocnění. Má autoimunitní původ a bez léčby dokáže způsobit řadu nepříjemných příznaků. Choroba je pro laika i „nekožního“ lékaře velice podobná pemfigu, ale ve skutečnosti se od něj v některých ohledech odlišuje.
Příčiny: Pemfigoid patří mezi autoimunitní onemocnění, kdy poškození tkání (v tomto případě rozhraní kůže a podkoží) vzniká v důsledku agresivní činnosti vlastního imunitního systému. Proč k tomuto dochází není jasné, ale zřejmě jde o kombinaci určitého genetického předpokladu a vlivů zevního prostředí. Zvýšené riziko vzniku pemfigoidu existuje u žen, u jedinců vyššího věku a u lidí, kteří byli vystaveni radiačnímu záření, nebo léčeni některými léky (např. některá penicilinová antibiotika a diuretika). Některé formy pemfigoidu se objevují v období těhotenství.
Projevy: Pemfigoid může mít více projevů, podle kterých je dále rozdělován do určitých forem. Nejznámější je bulózní pemfigoid, kdy na kůži vznikají rozsáhlé puchýře, v jejichž okolí může a nemusí být přítomna vyrážka. Tyto puchýře bývají obvykle lokalizovány na končetinách a při stržení se pod nimi objeví podrážděná zarudlá spodina. Puchýře se mohou infikovat bakteriemi za vzniku hnisavých kožních infekcí, které mohou mít i závažný průběh. Dodejme nicméně, že na rozdíl od pemfigu jsou puchýře pemfigoidu dosti tuhé a stržení s následnou infekcí je u nich proto vzácnější.
Méně častý je pemfigoid postihující sliznice, kdy se typicky v oblasti očí, dutiny ústní a v nosohltanu začnou objevovat puchýřky menšího rozsahu. Tyto puchýřky mají tendenci hojit se jizvičkami, což v případě oka může vést k poruchám zraku.
Diagnostika: Podezření na diagnózu získá kožní lékař na základě výše zmíněného nálezu. V některých případech ovšem nemusí být diagnóza zcela zřejmá, a pak se doplňuje odběr biopsie z postižených ložisek kůže a následným histologickým vyšetřením. V krvi nemocných lze prokázat přítomnost některých autoprotilátek.
Terapie: Pemfigoid poměrně dobře reaguje na terapii kortikoidy v lokální (masti) nebo systémové formě (tablety). Vzhledem k častému výskytu nežádoucích účinků při dlouhodobé léčbě se u některých těžších forem nemoci zvažují i jiné typy imunosupresiv. Případné bakteriální infekce ložisek se klasicky léčí antibiotiky.
Zdroje
https://www.mayoclinic.org
https://www.healthline.com
