(Autorem tohoto článku nejsem já, ale kolegyně, která mne požádala o jeho zveřejnění. Text je určen zejména laické veřejnosti)
Zdravý člověk má mnoho přání, nemocný jen jedno...
Vážení pacienti,
ráda bych Vám tímto přiblížila cíle naší iniciativy Děkujeme, odcházíme. Lékaři, kteří se připojují k podávání hromadných výpovědí ve snaze zachránit fungující nemocnice s dobrou kvalitou, jsou ti, kteří se o vás roky starali, mnohdy bez ohledu na své osobní životy. Pokud se k výzvě ochotně připojuje i většina pracovníků dětských a onkologických oddělení, tj. lékaři s největším sociálním cítěním, znamená to, že je v tomto systému něco špatně. Vláda s námi od května vážně nejednala, což bylo ostatně typické i pro všechny předchozí vlády ČR. Proto právě vláda ponese plnou zodpovědnost za stav k 1.3.2011. Posloucháme, že nic nejde změnit. Ale tok peněz v pojišťovnách ovlivňuje ministr a dozorčí rada pojišťoven. z toho důvodu není pravdou, že nejsou schopni během týdne problém uspokojivě vyřešit. Na účtech zdravotních pojišťoven je k současnému dni 18 miliard Kč, které byly připraveny na privatizaci nemocnic jako dárek pro privatizátory. Na splnění našich finančních požadavků je potřeba cca 3 miliardy za rok. Nechceme peníze z jiné kapitoly státního rozpočtu.
V ČR se vybere cca 250 miliard Kč na zdravotní dani. Žije nás tu 10 milionů a pokud by každý z nás vyčerpal za 2 měsíce 25 000 Kč, na dalších 10 měsíců by nebylo na nic, ani na mzdy lékařů. 20 let jsme se snažili o změnu systému. Ale vůle politiků vždy chyběla. Nyní již chceme jen zlepšení našich pracovních a finančních podmínek. Snažíme se o odkrytí hlavního problému. V systému nejsou pravidla. Na co má pojištěnec ze zákona vlastně nárok? Na co má pojišťovna peníze? Lékař má povinnost léčit dle nejmodernějších doporučení, ale za případný prodělek může sám, protože nešetřil.
Neexistuje zde snaha o vytvoření sítě základních nemocnic, vznikají drobná tzv. soukromá zařízení, která provozují jen ty skvěle finančně hodnocené služby (katetrizace, robotická centra, dialýzy). Tato tzv. soukromá zařízení se liší od našich „klasických“ krajských nemocnic tím, že jsou obchodními společnostmi a neposkytují komplexní péči. Naopak peníze čerpají ze stejné zdravotní daně, jako nezisková zařízení (podobný systém jako u většiny tzv. soukromých škol).
Pokusme se srozumitelně tyto informace dostat mezi veřejnost, protože běžný člověk to právem nechápe. Pokud ministr ani vláda nejsou schopni či ochotni tato pravidla vytvořit, můžeme se vyměnit. Já na ministerstvo, oni na lůžkové oddělení do Havlíčkova Brodu.
Nepatřím do Mensy, jsem běžný vysokoškolák. A domnívám se, že ministři vlády jsou chytřejší nežli já. Proto jistě všechno dobře vědí, ale je pro ně zřejmě příliš pracné to změnit. A kdo by si na svá bedra vzal zodpovědnost, když to lze hodit na lékaře (rozuměj ovce).
Pracuji v nemocnici 15 let. Prvního půl roku jsem pracovala zadarmo. Pak jsem sloužila 7-10 služeb za 10-15 Kč na hodinu, po službách se nechodilo domů (bohužel v mnoha nemocnicích se nechodí do dneška). Díky jednáním za odbory se nám pomalu dařilo zlepšovat alespoň peníze za služby. Ale bylo to jen díky tomu, že ze zákona nemáme povinnost odsloužit více nežli 150 hodin za rok. Pokud by to tak nebylo, nikdy by se nám žádné navýšení, ani chození domů po službách nepovedlo. Nikdy jsme nikoho nezajímali. Vypočítali jsme, že lékař, který pracuje 25 let, byl v průměru v práci o 10 let navíc. Některé hlasy z veřejnosti říkají, ať táhneme, ať tu práci neděláme, když se nám to nelíbí. Připomíná mi to názory z totality. Svou práci a pacienty mám jako většina svých kolegů ráda a to je hlavní důvod, proč v tomto systému ještě zůstáváme. Snažíme se o zachování kvalitního zdravotnictví, o zlepšení podmínek lékařů. Jako žena bojuji i za všechny své kolegyně, které mají nebo se chystají mít děti, a při plnění pracovních povinností je jim pak ještě často vyčítáno, že zanedbávají rodinu.
Například v Německu jsou pojišťovnou stanovené standardy a existující sítě nemocnic pro poskytnutí péče garantované z pojištění. Je možná forma připojištění na věci, jež nejsou součástí standardů. Žádný systém zdravotnictví na světě není ideální. V Německu jsou však daná pevná pravidla. I naši pacienti by se měli mít právo rozmyslet, zda chtějí zdarma plomby, či léčbu rakoviny dle nejnovějších poznatků vědy. A zda se raději připojistí nebo si za ušetřené peníze nakoupí za tisíce korun „zázračné“ doplňky stravy, u kterých nikdo neví, zda vůbec fungují. Svoboda jedince je základním pilířem moderního státu, a proto nechápu, proč je našim pacientům upírána.
Lékař po škole, aby mohl pracovat samostatně, musí složit atestaci. Tuto atestaci nazvali nově zvyšováním kvalifikace a ne prohlubováním. Je to další past, jak lékaře dále v systému udržet pod pohrůžkou vysokého odstupného, pokud by odešli z nemocnice dříve nežli po 5-ti letech. Jen malá hra čísel.
Lékaři po 5-ti letech praxe se atestací zvýší plat o 1600 Kč. V USA jsou nástupní platy lékařů také menší, ale po složení atestace mají vyšší mzdu než poslanci. V současné době je nástupní plat lékaře v neziskové organizaci 17 800 Kč hrubého, v akciových společnostech ještě o 1000 Kč méně. Po 15-ti letech se dvěmi atestacemi 27,000 Kč hrubého.
V tomto článku jsem se pokusila shrnout co nejstručněji důvody, které nás vedou k podávání hromadných výpovědí. Je to nejtěžší věc pro mne i mé kolegy v pracovním životě. Pevně věřím, že vláda bude stávající problém řešit. Měnit celý systém je velice těžké, ale v r. 1989 se to také zdálo nemožné......
S přáním pevného zdraví
Šárka Drinková, interní odd. nemocnice HB
