Skip to main content
 



Šokové stavy

Když v běžném životě o někom řekneme, že byl v šoku, máme obvykle na mysli jeho duševní rozpoložení ve smylu překvapení a rozčilení. Šok v lékařské terminologii znamená ovšem něco úplně jiného.

 

Jako šokový stav označujeme situaci, kdy není náš kardiovaskulární systém schopen dodat tkáním dostatek kyslíku a živin, a současně není schopen z tkání odstranit oxid uhličitý a odpadní zplodiny jejich metabolismu.

 

Vzhledem k tomu, že šok se rozvíjí na podkladě zhroucení kardiovaskulárního systému*, je jasné, že se jedná o stav bezprostředně ohrožující na životě. Jakmile šokový stav vznikne, je bez léčby smrt prakticky nevyhnutelná a ani nejmodernější léčebné postupy nemusí přežití zaručit. Nyní si o šokových stavech řekneme něco více.

 

* Kardiovaskulární systém si představme jako uzavřenou soustavu trubic (cévy), ve kterých protéká tekutina (krev), která je poháněna pumpou (srdcem). Popis všech typů poruch vychází z tohoto schématu.

 

 

Příčiny: V lékařských učebnicích se šokové stavy dle příčin rozlišují na hypovolemické, kardiogenní, obstrukční a distribuční. Je to dělení poměrně logické a pochopitelné.

 

1. Hypovolemický šok - Toto je označení pro šok způsobený ztrátou či prostým nedostatkem tělesných tekutin. Je to prosté - máme-li v našem těle málo tekutin, je nedostatek tekutiny i v krevním řečišti. Nedostatek tekutin v krevním řečišti vede k selhávání kardiovaskulárního systému. Srdce pumpuje, ale když v „trubkách“ není tekutina, tak to není moc platné. Nejčastějšími situacemi vedoucími k hypovolemickému šoku je dehydratace, ztráty tekutin při rozsáhlých popáleninách a ztráty tekutin při silném krvácení.

 

2. Kardiogenní šok - Tento druh šoku je způsoben poruchou pumpy, tj. selháváním srdce. V trubkách je tekutiny dost, ale když přestává fungovat pumpa, pohyb tekutiny se začne zpomalovat. Neschopnost kardiovaskulárního systému plnit svou funkci je pak pochopitelná. Příčin srdečního selhávání je celá řada a najdete je v příslušném článku - například dlouhodobě zhoršené prokrvení srdce, stavy po infarktech myokardumyokarditidy a mnoho dalších.

 

3. Obstrukční šok - V tomto případě je šokový stav způsoben útlakem / ucpáním podstatné části krevního řečiště. Ucpeme-li trubice, narušíme průtok tekutiny přes tyto uzávěry. Stlačíme-li trubice zvenčí, dosáhneme stejného efektu. Nejčastější příčinou tohoto typu šoku je rozsáhlá plicní embolie. Při ní dojde k ucpání plicních cév krevními sraženinami. Z ne zcela pochopitelného důvodu se do této skupiny řadí i tamponáda srdeční, kdy je srdce zvenčí stlačeno tekutinou v osrdečníku (více příslušný článek). Dle mého názoru by bylo možná lepší tamponádu srdeční přesunout ke kardiogennímu šoku, ale autoři lékařských učebnic mají jiný názor.

 

4. Distribuční šok - Tyto typy šoku patří mezi nejzajímavější. Dochází při nich k masivnímu úniku krevní tekutiny z cév do okolních tkání. Celkové množství tělesných tekutin je sice zachováno, ale v cévách je tekutin přesto nedostatek. Důsledky to má podobné jako hypovolemický šok. A proč se tekutina dostane ven z cév? Propustnost cév pro krevní tekutinu je za normálních okolností přísně regulován vnitřními mechanismy. Při těžkých zánětlivých stavech, jako je alergická anafylaktická reakce (anafylaktický šok), a celotělové infekční procesy neboli sepse (septický šok) se však v těle uvolní řada zánětlivých látek, které způsobí roztažení cév a zvýší propustnost cévní stěny pro krevní tekutinu. U malých zánětů je to dobře, protože to umožní lepší průnik obranných buněk a sloučenin do místa zánětu. Uvolní-li se však těchto zánětlivých látek příliš mnoho, je jediným efektem selhání kardiovaskulárního aparátu.

 

 

Projevy: Šokové stavy mají víceméně podobné projevy, které vyplývají z nedostatečného průtoku tekutinami tkání. Srdce se snaží pumpovat rychleji a zvyšuje se rychlost pulzu. To ovšem nestačí a zhoršení toku krve se projeví jako pokles krevního tlaku. Pulz je z toho důvodu sice rychlý, ale stále hůře hmatný a nakonec může zcela vymizet. Výše uvedené nemusí zcela platit pro kardiogenní šok - při poruše funkce srdeční pumpy může být pulz i přes zvýšené požadavky na srdeční činnost normální, nebo dokonce zpomalený (bradykardie).

 

Kožní cévy u člověka v šoku se zužují a krev z nich se přesouvá do potřebnějších cév. Proto člověk zbledne, poklesne mu tělesná teplota a má chladnou kůži okrajových částí těla. (U distribučních šoků to příliš neplatí, tam jsou kožní cévy pod vlivem zánětlivých látek a jsou proto roztažené - kůže je proto spíše růžovější a teplá). Zhoršení toku krve do ledvin a současná snaha ledvin snížit ztráty tekutin do moči vede k poklesu množství moči (člověk začne málo močit, či přestane močit úplně). Rozvrat oběhové soustavy vede ke zhoršenému průtoku krve mozkem, vzniká porucha vědomí a nakonec smrt.

 

 

Léčba: Člověk v šokovém stavu musí být hospitalizován na jednotce JIP či na ARO. Je nutné udržet krevní oběh za každou cenu. Samozřejmě bude tak trochu záležet na typu šoku. U hypovolemického a distribučního je základem podání dostatku tekutin nitrožilně (v infuzích) a mluvíme zde o mnoha litrech denně. Ke stažení cév a podpoře srdeční akce se nitrožilně podávají léky jako je adrenalin či dobutamin. Prakticky u každého typu šoku je také důležité zajistit dostatečné zásobení tkání kyslíkem. Někdy postačí kyslíková maska, v těžkém stavu při poruše dýchání je nutné pacienta zaintubovat a napojit na přístroj umělé plicní ventilace, který dýchá za nemocného.

 

Kromě těchto podpůrných postupů se současně pokoušíme vyřešit příčinu šoku. U hypovolemického se pokoušíme zabránit dalším ztrátám tekutin z těla. U kardiogenního šoku léčíme srdeční selhání a v nejnutnějším případě lze pacienta dočasně napojit na „umělé srdce“, které pomáhá srdci pacienta. Obstrukční šok při plicní embolii léčíme podáním léků snižujících srážení krve, či v indikovaných případech podáním léků přímo rozpouštějících krevní sraženinu. Tamponádu srdeční lze pak akutně řešit jen nabodnutím dutiny osrdečníku jehlou a odsátí tekutiny stlačující srdce (viz. příslušný článek). Distribuční šok septický léčíme antibiotiky, u distribučního šoku anafylaktického podáváme léky proti alergii (obzvláště kortikoidy nitrožilně).

 

 

Shrnutí na závěr:

1. Hypovolemický šok - málo tekutin v těle - prostá dehydratace, popáleniny, krvácení

2. Kardiogenní šok- selhání srdce jako pumpy - ICHS, poruchy chlopní, poruchy rytmu...

3. Obstrukční šok - ucpání / stlačení části krevního řečiště - plicní embolie, tamponáda

4. Distribuční šok - přesun krve z cév do okolních tkání

- a) anafylaktický šok - při silné alergické reakci

- b) septický šok - při celotělové infekci

 

Léčba šoku: Dodání tekutin nitrožilně, podpora srdeční akce, zajištění dostatku kyslíku, odstranění příčiny vzniku šoku

 
Print Friendly and PDF


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů