Skip to main content
 



Glomerulonefritidy

Glomerulonefritidy jsou mezi studenty medicíny po právu velmi neoblíbenou kapitolou. Jedná se o složitou problematiku, ke které patří řada různých chorob. Rád bych glomerulonefritidy zjednodušeně popsal tak, aby byla jejich podstata jasnější, a aby je dokázal pochopit i informovanější laik.

 

Základní filtrační jednotkou ledviny je glomerulus, což je tenká vinutá tepénka, skrze kterou protéká krev. Stěna glomerulů je relativně tenká a pod tlakem se přes ni filtruje voda a v ní rozpuštěné látky. Správná funkce glomerulu je tak nezbytná pro očišťovací funkci ledvin.

 

Glomerulonefritidy jsou obvykle onemocnění podmíněná abnormálními imunitními reakcemi. Ve většině případů se při imunitních reakcích začnou u postiženého vytvářet v krvi tzv. imunokomplexy, což jsou protilátky navázané na nějakou cílovou molekulu. Tyto imunokomplexy se pak ukládají v různých částech glomerulu a narušují jeho funkci. Kromě toho mohou být glomeruly poškozovány imunitními buňkami při probíhající zánětlivé reakci.

 

Mnohem vzácnější jsou případy, kdy se v těle objeví protilátky zaměřené přímo proti částem glomerulů – jedná se pak o klasická autoimunitní onemocnění, které vedou k přímému poškození glomerulů našimi vlastními protilátkami.

 

 

Dělení glomerulonefritid: Glomerulonefritidy lze dělit do skupin podle více aspektů, nejpochopitelnější se mi zdá dělení dle rychlosti a trvání klinických projevů.

 

Akutní glomerulonefritidy – Tato skupina glomerulonefritid vzniká poměrně rychle a může dojít k akutnímu selhání ledvin během několika dnů od začátku choroby. Do této skupiny patří například akutní poststreptokoková glomerulonefritida a tzv. Goodpastureův syndrom.

 

Subakutní glomerulonefritidy – U těchto glomerulonefritid může dojít k relativně rychlému selhání ledvin do několika měsíců.

 

Chronické glomerulonefritidy – Tyto glomerulonefritidy postupují poměrně nenápadně a mohou být nalezeny jako náhodně zjištěné zhoršování funkce ledvin. Mohou se projevit až v relativně pozdních fázích jako příznaky chronického selhání ledvin, které může přijít až za mnoho let trvání choroby. Příkladem takto probíhajících glomerulonefritid je například IgA nefropatie.

 

 

Projevy: Základními projevy glomerulonefritid je nefritický syndrom a nefrotický syndrom. Jejich projevy mohou být přítomné současně, většinou však převažují příznaky jednoho z těchto syndromů. S trochou nepřesnosti lze říci, že akutní glomerulonefritidy mají častěji vyjádřeny příznaky nefritického syndromu a chronické glomerulonefritidy spíše projevy nefrotického syndromu.

 

Nefritický syndrom - Narušení filtračních schopností ledvin může vést k vyššímu propouštění červených krvinek poškozenými glomeruly, což vede k nálezu krve v moči (viditelné pouhým okem nebo laboratorně zjištěné). Narušení regulační funkce ledvin je spojeno se zvýšením krevního tlaku. V moči se pochopitelně může najít i vyšší množství bílkoviny, to však nedosahuje velikosti ztrát bílkovin u nefrotického syndromu.

 

Nefrotický syndrom – V tomto případě dominují ztráty bílkovin do moči skrze poškozené membrány glomerulů. Zvýšené množství bílkoviny v moči přesahuje 3 gramy denně. To je velké množství, které následně způsobí nedostatek bílkovin v organizmu. Dalšími příznaky syndromu jsou otoky, vysoký cholesterol a vyšší riziko vzniku krevních sraženin.

 

Glomerulonefritidy mohou pochopitelně přejít v akutní či chronické selhání ledvin, o jejichž projevech a komplikacích si můžete přečíst v příslušných textech.

 

 

Diagnostika: Je nutné komplexně vyšetřit ledviny. Důležité je vyšetření moči, v níž hledáme zejména přítomnost a množství červených krvinek a zvýšené množství bílkoviny. Při podezření na některou z glomerulonefritid lze provést i speciální náběry na některé složky imunitního systému, jejichž koncentrace se při glomerulonefritidách charakteristicky mění (detailněji by to bylo příliš složité). Asi nejpřesnější vyšetřovací metodou je ovšem až biopsie ledviny. Toto invazivní vyšetření se provádí jen na vyšších nefrologických pracovištích a spočívá v tom, že si pacient lehne na břicho a pod kontrolou ultrazvuku se pomocí speciální jehly provede nabodnutí ledviny spojené s odebráním vzorku tkáně. Vzorek se pak histologicky vyšetřuje a pomocí určitých metod se mohou zjistit depozita výše zmíněných imunokomplexů. Jejich typ a místo ukládání pak vede k diagnóze konkrétní glomerulonefritidy. U jednotlivých glomerulonefritid existují ještě další vyšetření, to je však již zbytečně složité.

 

 

Léčba: Léčba se liší podle konkrétních glomerulonefritid. V zásadě lze však říci, že proces je buď sledován s pravidelnými kontrolami pacienta, nebo léčen pomocí léků. Vzhledem k tomu, že glomerulonefritidy jsou důsledkem imunitních poruch, podávají se různé léky tlumící imunitu (např. kortikoidy). Vzhledem k četným nežádoucím účinkům těchto léků je nicméně nutné je správně indikovat a správně dávkovat.

 

Přejde-li glomerulonefritida do stádia akutního či chronického selhání ledvin spojeného se ztrátou ledvinných funkcí, je nutné zahájit dialýzu. V případě nelepšícího se stavu se může tato dialýza stát dočasným (do transplantace ledviny), nebo trvalým řešením.

 
Print Friendly and PDF


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů