Skip to main content
 



Antiarytmika

Antiarytmika jsou pestrou skupinou léků, které slouží v terapii a prevenci různých poruch srdečního rytmu (arytmií). Kromě kardiologů nejsou mezi mnoha lékaři (včetně mé maličkosti) antiarytmika příliš oblíbená, protože je jejich problematika dosti složitá, a protože mohou mít řadu vedlejších účinků. Tento text je věnován antiarytmikům ve velmi zjednodušené podobě a má ukázat základní přehled a využití těch nejdůležitějších z nich.

 

Využití

Antiarytmika se mohou podávat pravidelně nebo v akutních stavech, jejich hlavním cílem je buď udržení normálního srdečního rytmu a prevence arytmií, nebo zastavení arytmie a nastolení normálního rytmu. Mezi časté poruchy rytmu řešené antiarytmiky patří jak ty méně závažné (fibrilace síní, flutter síníAVRT, AVNRT, apod.), tak ty velice nebezpečné (komorová tachykardie, fibrilace komor).

 

 

Způsob podání

Záleží na konkrétním preparátu a situaci, v níž je použit. Některá antiarytmika se podávají v podobě tablet, jiná jsou i v injekční formě, která umožňuje buď rychlé podání po naředění nebo pomalejší podání v infúzi. Za určitých situací se dokonce podávají antiarytmika do žíly kontinuálně, tj. pacient je napojen na speciální pumpu, která mu antiarytmikum neustále pomalu aplikuje v malé dávce.

 

 

Mechanizmus účinku

Mechanizmus účinku se liší podle jednotlivých skupin antiarytmik a je zbytečně složité ho zde popisovat. Obecně řečeno ovlivňují antiarytmika různými způsoby různé iontové kanály a elektrické potenciály na buňkách srdečního svalu, čímž zlepšují elektrickou stabilitu srdečních buněk a tím účinkují proti poruchám rytmu. Některá antiarytmika mění přenosy vzruchů v srdci mezi srdečními buňkami.

 

 

Typy antiarytmik

 

I. skupina – První skupina má několik podskupin (Ia, Ib, Ic), které mají společné to, že blokují iontový kanál pro sodík. Z hojně využívaných sloučenin této skupiny jmenujme například sloučeninu propafenon (např. lék Propafenon, Propanorm, Rytmonorm), který se používá v léčbě a prevenci fibrilace síní a dalších poruch rytmu spojených se zrychlenou srdeční frekvencí a bušením srdce.

 

II. skupina – Do této skupiny patří léky ze skupiny beta-blokátorů, které jsou hojně využívány. Léky jsou většinou dobře snášeny, snižují namáhání srdce, snižují vysoký krevní tlak a zpomalují srdeční frekvenci. Mohou snižovat riziko vzniku závažných arytmií a zpomalují poruchy rytmu, při nichž dochází k příliš rychlým stahům srdce (například rychlá fibrilaci síní). Nějaký ten beta-blokátor užívá celá řada interně léčených pacientů, měli by ho mít v medikaci lidé s ischemickou chorou srdeční včetně lidí po infarktech a lidí se srdečním selháváním.

 

III. skupina – Léky z této skupiny blokují draselný iontový kanál srdečních buněk a patří mezi ně používaná sloučenina amiodaron (např. lék Amiodaron, Sedacoron, Cordarone). Amiodaron se může podávat v tabletové i injekční formě. Preventivní podávání chrání člověka s normálním rytmem před vznikem méně, či více závažných poruch rytmu a pokud se některá z poruch rytmu objeví, může ji podání amiodaronu zvrátit zpět na normální rytmus. Řada arytmií spojených s rychlou tepovou frekvencí se po podání amiodaronu alespoň zpomalí. Dlouhodobé užívání amiodaronu může postihnout plíce (vzniká plicní fibróza známá jako „amiodaronová plíce“) a štítnou žlázu (může způsobit zvýšenou i sníženou funkci štítné žlázy). Do III. skupiny antiarytmik patří i sotalol (lék Sotahexal), který se nicméně příliš často nepoužívá. Dalším méně známým zástupcem této skupiny antiarytmik je sloučenina dronedaron (lék Multaq).

 

IV. skupina – Sem patří některé sloučeniny ze skupiny blokátorů kalciových kanálů, přesněji řečeno jde o verapamil (např. lék Isoptin, Lekoptin, Verapamil a mnohé další) a diltiazem (např. lék Diacordin). Léky zpomalují srdce a používají se místo beta-blokátorů u lidí, kteří beta-blokátor netolerují. Bližší informace včetně vedlejších účinků najdete v textu o blokátorech kalciových kanálů.

 

V. skupina – Do této skupiny patří například sloučenina adenosin (např. lék Adenocor) a digoxin (lék Digoxin). Adenosin je velmi zvláštní lék, který účinkuje velmi rychle a krátce (jen několik vteřin). Adenosin zablokuje na krátkou chvíli přenos vzruchů ze srdečních síní na komory a slouží k účinné terapii určitých poruch rytmu, při nichž se extrémně rychle šíří ze síní na komory a způsobuje výrazné zrychlení tepové frekvence. Digoxin je zpomaluje srdeční akci, snižuje namáhání srdce a v dnešní době ho podáváme pacientům s trvající fibrilací síní, kteří zároveň trpí srdečním selháváním. Digoxin má velmi úzké terapeutické rozmezí a lze se jím snadno předávkovat.


Zdroje
https://www.webmd.com
https://www.texasheart.org

 
Print Friendly and PDF


Pomohl vám můj web? Zvažte jeho pravidelnou, nebo jednorázovou finanční podporu.
 

MUDr. Jiří Štefánek  autor: MUDr. Jiří Štefánek
  kontakt: jiri.stefanek@seznam.cz
  zdroje: základní zdroje textů