Koniopunkce patří spolu s koniotomií mezi zákroky prováděné v urgentní medicíně a slouží k zajištění dýchacích cest. Až si budete princip koniopunkce v následujícím textu pročítat, jistě si uvědomíte, že jste ji viděli v řadě filmů a seriálů. Ve skutečnosti se ale až tak často neprovádí a lze ji považovat za jednu z posledních možností řešení některých život ohrožujících stavů.
Princip: Hlavním principem koniopunkce je propíchnutí krku dutým objektem tak, aby se tento objekt dostal do dýchací soustavy a umožnil tak dýchání. Nejprve je nutné najít to správné místo, kde je minimální riziko poranění jakýchkoliv orgánů na krku. Ideálním místem je přední strana krku v místě tzv. ligamentum conicum, což je pojivová tkáň mezi chrupavkou štítnou a prstencovou v místě, kde hrtan přechází do průdušnice. V ideálním případě se k zákrok používají speciální koniopunkční sety se skalpelem k naříznutí kůže a podkožních tkání a dutou kanylou nasazenou na ostrý trokar. Kanyla je následně pomocí trokaru zavedena skrz ligamentum conicum do dýchacích cest.
Příprava: Vzhledem k tomu, že koniopunkci považujeme za akutní zákrok, který má zachránit život, žádná příprava pacienta není nutná (a vzhledem k okolnostem ani možná).
Indikace: Koniopunkci indikujeme v případech, kdy došlo k uzávěru dýchacích cest nad oblastí hrtanu a my nejsme schopni tento uzávěr odstranit. Příkladem je závažný úraz hlavy a obličeje a otok tkání hlavy a horního krku (např. silná alergická reakce). Koniopunkce může být samozřejmě zvážena i v jiných akutních situacích, kdy je nutné zprůchodnit dýchací cesty, ale není možné provést klasickou intubaci.
Nevýhody: Koniopunkci obvykle správně provede jen ten člověk, který má zkušenosti s intenzivní medicínou, a který měl příležitost si zákrok alespoň „nanečisto“ vyzkoušet. Netrénovaný člověk bez zkušeností může neodborným přístupem způsobit v dobré snaze více škody než užitku. Rána může krvácet, může se do ní dostat infekce a případně může dojít k nechtěnému poranění okolních měkkých tkání, cév, nervů a štítné žlázy.
