Skip to main content

Cukrovka 2. typu

Cukrovka 2. typu je velmi rozšířené onemocnění. Jedná se celosvětově o nejčastější formu cukrovky, ve vyspělých státech jím trpí přes 10% populace a toto číslo se stále zvyšuje.
 

Příčiny: Je nutné si uvědomit, že cukrovka 2. typu je svým původem metabolické onemocnění, jehož vznik má zcela jiné příčiny než vzácnější cukrovka 1. typu. U cukrovky 2. typu nedochází k imunitní reakci, která by zničila buňky slinivky břišní produkující inzulin. Cukrovka 2. typu vzniká velmi pomalu na základě vzájemného působení faktorů jako jsou břišní obezita s velkým obvodem pasu ("obezita typu jablko"), vysoký krevní tlak a vysoké hodnoty cholesterolu a ostatních tuků. Dohromady tyto faktory označujeme jako metabolický syndrom a v jeho rozvoji hraje nepochybně roli i genetika. Někteří lidé jsou totiž k jeho vzniku více náchylní než ostatní.

 

Rozvoj onemocnění: Cukrovka 2. typu se, zjednodušeně řečeno, rozvíjí asi následujícím způsobem. Máme člověka s genetickými předpoklady pro vznik této nemoci (a takový předpoklad má hodně lidí). Tento člověk žije a stravuje se nezdravě (zejména vadí živočišné tuky), nepohybuje se, často bývá kuřák, pije alkohol, postupně se u něj rozvine obezita typu jablko. Začíná docházet ke komplexním metabolickým dějům. Tuk uložený v oblasti orgánů břicha je schopen ve vyšší míře uvolňovat mastné kyseliny (složky tuků). Dále si u takto nezdravě žijícího člověka začnou některé tkáně a zejména svalová tkáň při nedostatku fyzické aktivity vyvíjet necitlivost vůči účinkům inzulinu, tomuto se říká inzulinová rezistence. Cukr nemůže už tak snadno přestupovat z krve do buněk, i když inzulinu se tvoří více než dost. Glykemie po jídle klesá neochotně a pomalu a hodnoty krevního cukru jsou vyšší, než je normální. Tento stav se označuje jako prediabetes a jeho vývoj může trvat řadu let.

 

Uvolňované mastné kyseliny z tukové tkáně kolem břišních orgánů a vyšší glykemie po jídle začnou poškozovat buňky tvořící inzulin ve slinivce. Ano, vysoká hodnota cukru a mastných kyselin působí toxicky (vytvářejí se kvůli nim kyslíkové radikály, což vede k oxidačnímu stresu). Souběžně s tím jsou tyto buňky inzulinorezistencí orgánů nuceny vyrábět vyšší dávky inzulinu a to je vyčerpává. Nakonec začnou selhávat a člověk začne mít problémy. Začíná chybět i inzulin ze slinivky a pokročilá cukrovka 2. typu je na světě. Je to dost zdlouhavě psané, ale když pochopíme vznik cukrovky 2. typu, je snadnější si odvodit možnosti ochrany a léčby.



Projevy: Důsledkem neléčené cukrovky 2. typu je postupné zvyšování krevního cukru se vznikem hyperglykémie (vysoká hladina krevního cukru). Cukr uniká do moči a bere s sebou vodu, což způsobuje nadměrné močení a nadměrnou žízeň. Po dlouhou dobu se pak rozvíjejí četné komplikace typu aterosklerózy, poškození očí při diabetické retinopatii s rizikem oslepnutí, poškození ledvin při diabetické nefropatii, polyneuropatie, zhoršená vyprázdňovací schopnost žaludku, existuje zvýšené riziko infarktu i cévních mozkových příhod, velmi závažným je vznik diabetické nohy, která může skončit i amputací, viz. cukrovka 1. typu. Vzhledem ke snížení imunity při dlouhodobém průběhu cukrovky je nemocný více ohrožený vznikem infekcí.


Diagnostika: Cukrovku 2. typu můžeme určit na základě nálezu vysoké hodnoty glykémie v krvi. Je-li hodnota cukru zvýšená jen trochu, provádíme orální glukózový toleranční test (OGTT). Pacient při OGTT vypije jisté množství cukru rozpuštěného ve vodě a za jistý čas se změří glykémie. Součástí vyšetření bývá i stanovení hladiny C-peptidu a glykovaného hemoglobinu, více informací najdete v textu o diagnostice cukrovky. Závěrem tohoto odstavce dodejme, že u některých lidí může být první podezření na cukrovku stanoveno při vyšetření moči kvůlu nálezu cukru v moči.
 


Prevence: Riziko vzniku cukrovky 2. typu lze výrazně snížit dodržováním tzv. zdravého životního stylu. Je nutné minimalizovat výše zmíněné rizikové faktory. To znamená zachovat si zdravou hmotnost a nebýt obézní, cvičit (jen rozumně, velmi dobrá je chůze 30 minut každý den), zdravě jíst, výhodou je mít normální krevní tlak, nekouřit a alkohol pít jen omezeně.


Léčba: Základem léčby jsou režimová opatření, která by měla vést ke snížení tělesné hmotnosti a snížení inzulinové rezistence. Jak již jsem psal u léčby obezity, již ztráta 10% hmotnosti má obrovský zdravotní efekt a to i na stav cukrovky 2. typu. Zhubnout např o 11 kg ze 110 kg na 99 kg snad není až tak nemožné. Mít dostatek pohybu, jíst zdravě, nekouřit a výrazně omezit alkohol je samozřejmostí.


Lékař má v léčbě pochopitelně důležitou úlohu. Může léčit rizikové faktory cukrovky 2. typu jako je obezita nebo vysoké hodnoty cholesterolu a tuků (viz. tyto nemoci). V prvních fázích cukrovky se lékař nejčastěji vystačí s dietní terapií, pacientovi tedy poradí vhodný stravovací plán a pacient se dále v podstatě léčí sám. Ve fázi pokročilejší, když je inzulinoresistence již horší a glykemie se po jídle začínají nebezpečně zvyšovat, se používají tzv. PADy (perorální antidiabetika). Jedná se o pestrou skupinu léků, které různými mechanizmy ovlivňují metabolizmus glukózy a snižují hladinu krevního cukru. Pokročilé formy cukrovky 2. typu, u kterých dochází k vyčerpání inzulinotvorných buněk, musí být PADy doplněny, či nahrazeny inzulinoterapií. Diabetik 2. typu, který užívá některé PADy, nebo který si aplikuje inzulin, je pochopitelně ohrožený hypoglykemickými stavy.