Skip to main content

Bezvědomí

Mluvíme-li o příčinách bezvědomí, pouštíme se do extrémně široké problematiky. Zareagovat ztrátou vědomí totiž může organizmus na celou řadu situací. Obecně jde o to, že z nějakého důvodu dojde k dočasnému či trvalému výpadku mozkových funkcí, a to z důvodu poruch mozku, oběhové soustavy nebo výrazného narušení vnitřního prostředí. V tomto krátkém textu uvedu jen ty nejběžnější a nejdůležitější příčiny.

 

Jen úvodem bych si dovolil říci pár slov k vlastnímu bezvědomí. Můžeme ho rozlišit na dlouhodobé a krátkodobé, krátkodobou ztrátu vědomí označujeme odborně jako synkopu.

 

Příčiny:

 

1. Postižení mozku – Celá řada poruch a postižení mozku se projevuje poruchou vědomí. Klasickým případem jsou úrazy hlavy doprovázené otřesem mozku. Dále sem patří mozkové příhody, záněty mozku a záněty mozkových blan. K narušení vědomí dochází i u epileptických záchvatů a u případů, kdy dochází ke vzniku otoku mozku a-nebo nitrolebního přetlaku (krvácení do mozku, mozkové metastázy apod.).

 

2. Oběhové příčiny – Vědomí bývá narušeno v situacích, kdy se vlivem poruch oběhového systému nedostane do mozku dostatek kyslíku. Typickým příkladem je nízký tlak, srdeční selhávání a některé poruchy rytmu (z méně nebezpečných jmenujme například náhlou fibrilaci síní, flutter síní, AVRT a AVNRT, z těch nebezpečných např. komorovou tachykardii a komorovou fibrilaci). S poruchou vědomí až úplným bezvědomím bývají spojené šokové stavy.

 

3. Dechové příčiny – Úzce souvisí s oběhovými příčinami. Pokud plíce člověka nejsou z nějakého důvodu schopné dostat do krve kyslík, chybí tento i v mozku. Příčinou tohoto stavu může být prakticky jakýkoliv faktor způsobující dušnost (z poruch dýchací soustavy bych jmenoval např. těžkou CHOPN, nebo prudký astmatický záchvat).

 

4. Metabolické příčiny – Závažnější případy rozvratu vnitřního prostředí vedou ovlivněním mozkové činnosti k bezvědomí. Patří sem zcela jistě hypoglykémie a pak hyperglykémie u neléčené cukrovky, změny koncentrací minerálů a pH v těle, hormonální poruchy (např. zvýšená či snížená funkce štítné žlázy), podchlazení organizmu a hromadění zplodin při selhávání důležitých orgánů (selhání jater a selhávání ledvin).

 

5. Psychické příčiny – Různé formy poruch vědomí mohou být součástí projevů psychiatrických onemocnění, hysterických záchvatů apod.

 

6. Intoxikace – Celá řada návykových látek a léků může při předávkování vést k poruše vědomí. Zřejmě nejběžnější takovou sloučeninou je alkohol.

 

Pozn: Nejběžnějším a v podstatě banálním důvodem krátkodobé ztráty vědomí je tzv. vasovagální synkopa. Někteří lidé, zvláště ženy, k ní mají větší sklony. Jde v podstatě o to, že nervový, vůlí neovlivnitelný systém organizmu ovládající mimo jiné i cévy a krevní tlak nepracuje zcela dobře a za jistých okolností (dlouhé stání, dehydratace, rychlá změna polohy) nedokáže zabránit náhlému poklesu krevního tlaku, který je následován krátkodobým bezvědomím (synkopou). Bezvědomí nepřichází zcela náhle, ale bývá předcházeno pocitem slabosti, motáním hlavy, mžitky před očima, pocením apod. První pomocí je opatrně uložit postiženou na zem a zvednout nohy, což zvýší tok krve do mozku. Stav se pak poměrně rychle upraví.

 

 

Diagnostika: Při trvajícím bezvědomí je nutné se ujistit, zda je pacient ve stabilizovaném stavu, anamnézu se tak snažíme zjistit od příbuzných, eventuálně od lidí, kteří byli svědky upadnutí do bezvědomí. Důležité jsou informace o okolnostech začátku bezvědomí, o úrazu, od blízkých lidí jsou důležité informace o chorobách a lécích, které užívají. Fyzikální vyšetření se provádí pečlivě, hloubka bezvědomí se hodnotí pomocí tzv. Glasgow Coma Scale (GCS), kdy hodnotíme podle čísel, jak snadno (a zda vůbec) se pacient z bezvědomí probírá. Zdravý člověk při plném vědomí dosahuje hodnoty GCS 15, nejtěžší kóma dosahuje minimální hodnoty 3.

 

Hledáme-li po stabilizaci stavu pacienta vlastní příčinu poruchy vědomí, musíme postupovat systematicky. Ze základních vyšetření je vhodné vyšetření neurologem, dále pak krevní náběry (hladina glykémie, ledvinné parametry, jaterní testy, minerály, CRP, krevní obraz, hormony štítné žlázy aj.), EKG a obvykle CT vyšetření mozku. Činnost srdce vyšetříme pomocí ECHO srdce. Průtočnost krčních tepen pro krev vyšetřujeme ultrazvukem. Máme-li podezření na záchvatovité poruchy srdečního rytmu, je vhodné pacienta vyšetřit pomocí Holter EKG. Pokud Holter EKG není výtěžný, a přesto je podezření na arytmie vysoké, je možné na některých kardiologických pracovištích zajistit zavedení implantabilní monitorovací jednotky (malá krabička dlouhodobě snímající EKG rytmus).

 

Další vyšetření cílíme podle nálezů. Musíme se ovšem smířit s tím, že v jistém počtu případů se nám jasnou příčinu nepodaří nalézt.