Tazocin patří mezi méně často používaná antibiotika. Účinnou složkou preparátu jsou sloučeniny piperacilin a tazobaktam.
Princip: Piperacilin je sloučenina, která se váže na bílkoviny buněčné membrány bakteriálních buněk, narušuje její tvorbu a naopak umožňuje její odbourávání. Tazobaktam je inhibitor beta-laktamázy, což je bakteriální enzym, který narušuje strukturu beta-laktamových antibiotik (a tím ruší jejich účinek). Tazobaktam je tedy spíše doplňkovou sloučeninou, která má zlepšit účinek piperacilinu.
Využití: Tazocin se s úspěchem používá v léčbě těžších infekcí jako jsou zápaly plic, infekce močových cest, záněty ledvin, těžké hnisavé infekce kůže a hlouběji uložených měkkých tkání. Piperacilin obsažený v léku je velmi účinný proti bakteriím ze skupiny pseudomonád. Nejde o běžně užívané antibiotikum a rozhodně by nemělo být podáváno bezdůvodně u lehkých a nezávažných infekcí.
Podávání: Tazocin je nutno podávat pouze podle doporučení ošetřujícího lékaře. Lék se vyrábí v podobě prášku pro infuzní roztok k nitrožilnímu podání o síle 2/0,25 až 4/0,5 gramů (tj. 2-4 gramy piperacilinu a 0,25-0,5 gramu tazobaktamu). Běžná dávka léku pro dospělého člověka je 4/0,5 gramu podávaných 3x denně (á 8 hodin).
Nevýhody: Četná rizika a nežádoucí účinky antibiotik jsem popsal v tomto textu. Tazocin může vyvolat zejména trávicí obtíže, zvýšení jaterních testů a alergické reakce. Při nitrožilní aplikaci se mohou objevit záněty povrchových žil.
