Strach z vody - akvafobie

Strach z vody neboli akvafobie je psychiatrická úzkostná porucha, která se řadí do skupiny fobií. Svým nositelům může pořádně znepříjemnit život, a proto je vhodné věnovat jí alespoň pár slov.
 
Příčiny
Příčina vzniku akvafobie není zcela jasná, podle všeho půjde o určitý genetický předpoklad, který se může kombinovat s vlivy zevního prostředí. Spouštěčem může být traumatizující zážitek, při kterém se dotyčný (nebo někdo v jeho blízkosti) mohl topit. Člověk si je obvykle vědom iracionality svého strachu, ale nemůže si pomoci.
 
 
Projevy
Člověk trpící akvafobií nemívá strach se vody třeba napít, ale mohou mu vadit vodní plochy a plavání v nich. Obtíže mohou být individuální – některým lidem může vadit už pocit při koupání ve vaně a mohou reagovat panickým záchvatem na nečekaný kontakt s vodou, obzvláště je-li jim voda vstříknuta do obličeje, nebo jsou-li do vody vhozeni. Jiní lidé se třeba i naučí plavat v bazénu, ale mají strach vlézt do neznámé vody například v moři.
 
Pozn: Akvafobie by neměla být zaměňována s tzv. hydrofobií, což je závažný příznak doprovázející pozdní stádia vztekliny. Hydrofobie znamená strach z pití vody a (jiných tekutin) kvůli vzniklé poruše polykání.
 
 
Diagnostika
Základem diagnostiky je důkladné psychiatrické vyšetření, při kterém psychiatr zjistí přesné obtíže pacienta - výrazný strach z vody, který ho omezuje v běžném životě.
 
 
Léčba
Stejně jako u ostatních fobií je i u strachu z vody základem léčby psychoterapie, která sestává z opakovaných sezení s psychiatrem. Pacient se během psychoterapie učí svůj strach ovládat a někdy se může (pouze se svým souhlasem) postupně vystavovat zátěžovým situacím (např. ponořování obličeje do vody). V případě potřeby se předepisují léky proti úzkosti.